Jak hluboká je láska?

Nadpis by vás mohl varovat…

Nedávno jsme cestou do hotelu na oběd zabředli v rozhovorech do sémantiky problému hloubky. Přesněji řečeno hloubky lásky. Ve vozidle německé značky došlo mezi třemi osobami různého pohlaví k debatě na téma, kterak hluboká je asi láska. Inspirovala nás k tomu písnička, kde se na totéž ptala nějaká bodrá dívčina slovy mletými (tedy „How deep is your love?“).

Nikdo až na mou osobu neměl přesnější představu. Já bych řekl, že asi tolik. Svá slova doprovodil jsem pochopitelně vhodným gestem. Osobně mám totiž vyzkoušeno, že ve většině případů je láska hluboká zhruba po začátek mé kosti loketní (samozřejmě při částečné extenzi většiny prstů). Někdy trochu více, někdy trochu méně, obvykle v závislosti na flexibilitě.

Ačkoliv v podstatě by bylo logické, aby to byl celý loket, že ano. Už třeba proto, že to zmiňuje pradávné rčení staré tisíce let: „Uvidíš, zač je toho loket“, což byla informace, kterou král s právem první noci sděloval každé samičce předtím, než provedli společnou lásku. Dříve však lidé měřili v průměru o dvacet čísel méně (na výšku), pročež i loket měli poměrově kratší, tudíž se tam vešel v podstatě celý – a flexibilita samiček byla pochopitelně stejná, jinak by ani čechy nemohly zůstat rájem prostitutek žen nabízejících svá těla za finanční obnosy (nebo též zdarma), o kterých se zmiňuje již kronika Kosmova.

Tak, to bychom měli. A co ta vaše láska? Jak hluboká asi je? A co na to Jan Tleskač? Už víte, odkud se vzala přezdívka červenáčka? Ať tak či tak, ihned vemte do ruky pravítko a utíkejte to se svou láskou změřit!

Já vás varoval již první větou! Pozdě bycha honit.

Sdílej tento článek

8 Responses to “Jak hluboká je láska?”

  1. kopretinka says:

    Dobrý večer Pane sponko :)

    Už si ani neuvědomuju, jakou záhadou jsem se dostala na Váš blog, bylo to sice asi před deseti minutami.. Počkat, teď si matně vzpomínám, že vlatně píšu seminárku na téma Detergenty. Hm. Nevypadá to, že bych tady našla informace o výrobě tenzidů, ale radši Vám tu stránku ještě pořádně probrowsím.

    Každopádně za ten krátký časový úsek jsem stihla proletět asi 285 Vašich článků a musím konstatovat, že jste geniální! Ale řekněte prosím, že nejste pisatel do Reflexu, že ne? Z toho se stal ale táááááákový bulvál..

    Vzhledem k tomu, že pamatujete dobu disket, jsem pro Vás asi hodně mladá, ale nechcete někdy zajít na kafe? Respektive já taky pamatuju diskety, spíš ale spadám do kategorie těch dětí vrátných, kterým jste natáčel stupidní hry :)

    Jo, a vymažte si ty reklamy, je hrozně otravné číst o tom, jak pohrdáte oranžovou barvou, a vedle toho koukat na předvolební hesla ksč. Fuj.

    Výborná práce tenhle blog, dobře jsem se pobavila :)

  2. Dobrý večer i vám Kopretinko,

    detergenty, tenzidy, hmm. Proč zde nejsou informace o jistě tak skvostných tématech chemického rázu – to je tuze dobrá otázka. Odpovím jako by asi odpověděl Platón, kdyby čtyřista roků před kristem v jeho rodném Řecku existoval stav, jako existuje dnes – tedy extrémníé přezaměstnanost ve státní sféře a on by byl státním úředníkem, který by celé dny jen surfoval na internetech a klikal na facebucích:

    „Člověk se nesmí bát šampónů a to ani ve světě spotřebitelů.“

    😀

    Samozřejmě rád slyším i někoho jiného potvrdit mnou dlouho proklamovanou tezi a totiž tu o mé genialitě. Doposavad na mě lidé pouze ukazovali prstem nebo házeli kamení; nyní vím, že to mělo svůj důvod! Zároveň pochopitelně nejsem pisatelem do žádného z komerčních magazínů, alespoň nikoliv v této koženým nezapomenuté zemi.

    Nicméně musím se přiznat, že mám trochu obavy akceptovat pozvání na kávu. A není to proto, že se objevilo pod článkem zamýšlejícím se nad potenciální hloubkou penetrační vášně procházející velmi pravděpodobně v těsném okolí Skeneho žláz, hmmm.

    Reklam je zde zbytečně mnoho, pravda. Leč tyto umožňují mi inkasovat řádově dva dolary ročně od kapitalistů ze západu a pořídit si za ně kvalitní detergent, jež mi umožní v mém podzemním bytě zbavit okno prachu a vytvořit tak na malou chvíli světlo! Cítím se v takové chvíli téměř jako bůh, když pronesl svou známou rasistickou větu: „budiž světlo“. Aspoň tak se to píše v té klusté knize.

    A pokud se zde zobrazují reklamy KSČ, tím lépe! Alespoň mi pupkatí pánové přispějou takto nepřímo k mým dvěma dolarům a to se počítá, ne?

    Hezký večer!

  3. kopretinka says:

    Ach ano už vím, to byly ty šampóny, co mě sem přivedlo!

    A když tedy neodmítáte pozvání z obavy či předpokladu, že jsem úchyl převlečený za Kopretinku, případně nymfomanka, která po Vás skočí dřív než tu kávu vůbec stihnou donést, proč potom? Jste opravdu ten typ, co jen sedí za počítačem a chlubí se svojí vzdělaností na internetu a není schopný reálně žít? Proto jste sám? Nebo jste takový narcis, že Vám nikdo není dost dobrý? Promiňte, jestli jsou to příliš vlezlé otázky, Kopretinka je jen zvědavá na lidskou duši – v tuto chvíli právě na tu Vaši :)

    A když už jsem u té duše, zaprodat ji ďáblu.. pardon, kapitalismu za dva dolary ročně? Ztrácíte v mých očích, byť ty peníze utrácíte za tak fascinující záležitosti jako jsou detergenty…

  4. Kdybyste se začetla do e-mailu, který jsem vám záhy po napsání vašeho komentáře poslal, zjistila byste, že pozvání jsem pochopitelně přijal! Tudíž na něj stačí odpovědět a můžeme se směle domluvit!

    Co se týče mých obav, které jste si nesprávně vyložila – mám pochopitelně spíše strach, že NEBUDETE úchylná nymfomanka. Ani neuvěříte kolikrát jsem se takto spálil. Člověk se s někým jde seznámit a bác – ten dotyčný je normální… Ale u běžné kávy by to nemělo být na překážku ať tak či tak :-).

    A nechte na hlavě – dva dolary ročně jsou pořád peníze. V indii existují celé rodiny, které by za to přinejmenším hodily kamenem. Částečně proto, že to mají v popisu práce, ale také proto, že je to prostě skvostně vysoká částka!

  5. kopretinka says:

    Máte pravdu, já ten e-mail nečetla! Jsem v tyto dny tak zaneprázdněna důležitými nadpozemskými problémy jako jsou… hmmm, zrovna jsem se zakousla do té nejúžasnější koňakové špičky ever, takže se omlouvám, pokračovat v psaní budu, až si ji vychutnám… dokonalý zážitek, jako jsou taje koloidních roztoků nebo stanovení obsahu sulfonamidů ve vodách, takže v mém mozku není prostoru pro sledování a čtení jiné než školní pošty, tímto se tedy velice omlouvám za vzniklé neomluvitelné faux-pas.

    Nevím nakolik se dokážu objektivně zhodnotit, ale soudím-li podle reakcí spousty různých lidí, myslím, že se nemusíte bát, že bych byla tak úplně normální.. Nymfomanka nejsem, ovšem úchylná, to asi trošku ano :)

    Dobrá, nechávám tedy na hlavě, chudé rodiny zemí Třetího světa jsou vždycky silný argument. Navíc je debata o penězích už příliš dlouhá.

  6. Vzniklé nedopatření budiž odpuštěno. Co už ale tolerovat nemohu je, že konzumujete bez mé přítomnosti a dohledu zákusky jako jsou špičky (a jistě tam někde byly též indiánci a indiánky) a ještě mě o tom drze informujete, aniž bych já mohl činiti taktéž!

    To je prostě… neomluvitelné. Ačkoliv zase chápu, že k četbě na téma mikroheterogenních směsí se vynikající vaječně-koňaková špička hodí naprosto ideálně. Mmmmm.

    Jsem nicméně uklidněn, že jste tedy ne-úplně normální a budu pokojně vyčkávat na mém obláčku (rozumějte: sklepě), až se rozhodnete přijít s termínem vhodným pro společnou konzumaci kávy, čaje, gumových medvídků či vaječně-koňakových špiček.

  7. kopretinka says:

    No vidíte, já myslela, že jste člověk s natolik otevřenou myslí, že hovor na jakékoli téma není problém, a nakonec narazím se špičkou.. Ale abyste si nepřipadal ochuzen o zážitek (teď asi poruším několik internetových pravidel, doufám, že se k tomu nepřidá i zákon, a udělám reklamu), tak naproti Semilassu stojí veliký ostře růžový dům, v jehož přízemí sídlí malinká cukrárnička, jejíž zaměstnankyně jsou asi kouzelnice, nebo minimálně jako jedny z mála používají pravé suroviny a né průmyslově vyrobené náhražky, fuj. Tedy chtěla jsem říct mňáám, všechno z pravé čokolády, luxus!

    Ale abyste věděl, Vy se taky nežinýrujete a klidně nás kolemjdoucí necháte číst o skvělém kuřecím vývaru, na který já osobně mám obrovskou chuť už až příliš dlouho, jen pořád nejsem schopná sehnat v tom velikém městě chudinku kuřecí kostřičku.

    Gumové medvídky… ty jsem nikdy neměla ráda, je to takové jakési nanicovaté jedovatě barevné nic.. Navíc když se mezi sebou neštítí vraždit.. Lepší je čokoláda :)

  8. Pusinka říkáte, hmmm. Ano, to je docela dobrá cukrárna, ačkoliv vyloženě pravidelné zkušenosti s touto nemám, rád věřím, a to i v době půstu :-), že zákusky tam mají luxusní jak popisujete.

    Troufnu si tvrdit, že v kuřecím vývaru je kuře až ta úplně poslední a nejméně důležitá součást a nemusí ho být ani nikterak mnoho. To za prvé, a za druhé pokud máte problém v tom velikém městě sehnat kuře, zkuste koupit nějaké méně živé, bývá to snadnější :-).

    Čokoláda je pochopitelně lepší, než gumoví medvídci, ale to už zase hovoříme o úplně jiné lize.

Trackbacks/Pingbacks

  1. Kopretina všude kam se podíváš | Blog pana sponky - [...] tato mono(b)logová. Této (slečně, nikoliv stránce) zalíbil se můj dřívější článek o Hloubce lásky, kde již nemohla dále odolávat…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *