Jak často to děláte přes den?

Většina lidí to dělá v noci. Je to i celkem normální, protože biorytmický cyklus mámě povětšinou takto nastaven. Pravděpodobně je to také bezpečnější varianta – v noci je přeci jen tma a máme vypnutý mobilní telefon (tedy, alespoň ti rozumnější z nás). Jenže není rychlovka přes den přeci jen lepší?

Řeč je pochopitelně o nevyhnutelném konání, které činí každý z nás – spaní.

Spánek je nevyhnutelnost sama o sobě. Jakkoliv je věda mocná čarodějka a dokáže oddálit chemikáliemi spánek až za hranice normálnosti, při delší spánkové deprivaci dochází prokazatelně k vypínání (a následnému odumírání) jednotlivých částí mozku a následně chybnému fungování různorodých orgánů (ano, ty pohlaví bimbásky nevyjímaje).

Četl jsem dokonce, že neexistuje na světě známý živočich, který by nemusel spát vůbec. Jakkoliv se tak někteří živočichové tváří – nejméně spí třeba žirafy, koně (2-3 hodiny) nebo krávy. Zajímavé je to také u ptáků, kteří dokáží spát i za letu (někteří) – funguje to u nich tak, že vystoupají velmi vysoko a pak se nechávají unášet za občasného mávání křídly, kdy jim spí pouze jedna polovina mozku a druhá hlídá elementární životní a mávací funkce. Podobně to mají třeba delfíni, kteří s uspanou polovinou mozku krouží po vodou dokolečka a druhá polovina mozku hlídá nádechy, neboť delfíni pod vodou dýchat neumějí.

Tudíž spánek je esenciální součástí života každého živočicha, včetně lidí. Spíme, protože musíme, jinak bychom byli troskami bez špetky rozumu, které jen tupě civí ve své korporátní open space kóji na maketu obrazovky a občas projeví základní známku života.

Dokonce ani expertům z řad zelených mozků se prozatím nepodařilo vynalézt způsob nebo drogu, která by soldáty udržela beze spánku delší čas; pouze snad existuje nějaká experimentální droga, jež zkracuje nutnost spánku z normálního množství na čtyři hodiny – leč nejsou známy dlouhodobé účinky a předně je to pořád ještě relativně „hodně“. Spát se prostě musí.

Nesoulad v názorech panuje na pospávání během dne. Jsou odborníci, kteří pospávání po obědě doporučují (někteří jen krátké, jiní dlouhé), jiní zase zastávají názor uceleného nočního spánku. Jedni tvrdí, že rozsypaný spánek způsobuje na stáří demenci, jiní, že tříbí mysl. A teď se v tom vyznejte. Nejspíše však dost záleží na okolnostech – pokud jste schopni spát přes den a potom si v noci dopřát 7-10 hodin plnohodnotného spánku, nejspíše to není vůbec problém.

Já mám jasno. Tedy vlastně nemám. Ale znáte to – ráno vstanete brzo, abyste učinili exekutivní či jiná rozhodnutí, nakonec lelkujete v práci či jinde dlouho až do drzého pozdního večera, přijedete domů a rozhodnete se před konáním další činnosti se na chvíli natáhnout, dát si takříkajíc šlofíka, dát si dvacet. Ale co se nestane? Namísto probuzení po  dvaceti minutách se oživíte až někdy po půlnoci, mrzutě se rozlámaně postavíte, pozhasínáte v bytě světlo, vypnete počítač a jdete se opět pokusit usnout. Marně.

Alespoň takto to funguje u mě. Snažím se naučit se přes den nechodit spát, bohužel se to ne vždy podaří a tak se alespoň snažím nastavit si budík na mobilním aparátu na 30 minut a pak opakovaně po 15-30i minutách. Vyjde to tak jednou z deseti pokusů.

Většinou je to tak, že první zvonění vypnu úplně a ani si nepamatuji, že jsem tak učinil. Protože však hlasitost budíku na nokii má rostoucí tendenci, nelze ho ignorovat do nekonečna. Ovšem jak jsem ještě nevzbuzený, omámený a poloslepý, marně se ho snažím vypnout nejprve tak, že sáhnu po nejbližší věci, která mobilní přístroj byť jen vzdáleně připomíná – začnu obvykle bezdrátovým ovladačem počítače, potom ovladačem zvuku, věže a až po delší době nahmatám mobil a buď zvonění vypnu nebo jen posunu o pět minut, v takovém případě se kolečko opakuje a jeho výsledkem je hromada ovladačů rozsypaných v mém bezprostředním okolí, můj zmatený výraz a v hlavě otázka co že se to kurva děje.

Ba co hůř, téměř vždy se probudím s šílenou bolestí hlavy a jen velmi zřídka mi spánek pomůže k dokonalé relaxaci; navíc mi to většinou solidně naboří spací cyklus na dalších několik dní, nebo přinejmenším na danou noc. A nenadělám s tím vůbec nic. Smutné.

V Maďarsku si před léty měli v referendu lidé rozhodnout, zdali chtějí povinné odpolední siesty – tedy že by zaměstnavatel umožňoval poobědovou spací pauzičku namísto tupého čučení do blikající obrazovky a předstírání pracovní činnosti. Jak to u nich dopadlo netuším, ale vzhledem k současnému mírnému krachu celé země dost možná návrh i prošel.

Já bych byl celkem pro zavést tuto spící poodpolední variantu. Problém je však v zákoníku práce, který by musel projít úpravou a ve spoustě brblajících lidí, kteří si chtějí odkroutit svých osm a jít domů, levo pravo nehledě. Inu, což.

Toliko k dennímu pospávání. Mimochodem, spánek obestírá poměrně řada nevyjasněných mystérií. Kromě zmíněné nejasnosti okolo krátkých šlofíků nebo původu snů, existuje třeba zajímavý fenomén, že dvojčata nebo i někteří sourozenci údajně spí lépe, pokud jsou blízko sebe. Proč tomu tak je, ví jen bůh a matka příroda (eventuelně ještě vesmírní lidé) a můžeme o tom pouze spekulovat (já tipuji obecně sdílené teplo, pocit bezpečí a u dvojčat možná i pozitivní slazené mozkové vlnění).

Každopádně, Joey a Ross z populárního seriálu Přátelé, ač nejsou sourozenci, mají docela jasno v tom, jak to ve skutečnosti je:

Mimochodem, nejdéle spí nějaký druh netopýra (kolem dvaceti hodin), podobně též líně se pohybující koala, která ví, že nemá smysl před predátorem utíkat, neboť stačí být soooo cuuute :-).

A co vy? Jste spíše ranní ptáčata nebo noční ptáci? A pospíte si rádi přes den? Nebo snad doháníte spánkový deficit za celý týden o víkendu?



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

cute cat
spánek
kocicka


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *