Ne že by snad podprahová sdělení neexistovala od pradávna. Dokonce bych i věřil tomu, že už v egyptských hieroglyfech se nacházely skryté sexuální znaky, které moderní vědci rozluštili po svém a myslí si, že je to písmo, přitom se dozajista jednalo prostě jen o alternativní verzi kámasútry po egyptsku – ostatně podívejte se na některé jejich obrázky. Ty jasně vyjadřují sexuální kontext buď velmi přímo, nebo přeneseně (zde je falický symbol až příliš zřejmý).

Na prvním obrázku si neváhejte povšimnout velmi jasných sexuálních pomůcek a explicitní zálibu ve zvířátkách. Není divu, vždyť egypt byl (a je) plný písku, nebylo z čeho plácat správné nástroje, pročež zvířata bývala občas jediným řešením. Také je zde zřejmý fetiš na ploché 2D lidi (3D chápání světa přišlo až někdy v tzv. Žižkově období, kdy tento prozřel a uvědomil sebe i ostatní faktem, že svět sestává z více než jen dvou rozměrů) a také očividně více než náznaky Akrotonofilie.

Akrotonofilie je posedlost údem opačného pohlaví (nebo i stejného pohlaví), ovšem překvapivě ne tím údem, který máte na mysli, nýbrž se jedná o údy amputované. Tedy posedlost amputovanými údy, protézami – ať už vlastními nebo cizími, zejména nohou/rukou.

Dostatečně to popisuje případ z roku 2000, kdy jistý Robert Smith, skotský chirurg, amputoval nohy dvěma pacientům na základě jejich vlastní žádosti. Oba pacienti byli zdrávi, k amputaci důvodu nebylo, ale oni si to holt přáli a veřejně prohlásili, že se bez nohou cítí šťastnější (úplně vidím jak se vozíčkárům po přečtení těchto řádků nafukují galusky a otevírá kudla v kapse).

V roce 1998 si zase nějaký potrhlý američan přál také přijít o nohu, tak odjel do mexika, kde absolvoval za 10 tisíc amerických dolarů ilegální amputaci své končetiny, bohužel to nezvládl a v motelu zemřel na gangrénu. Mrzuté.

V roce 1999 si zase údajně duševně zdravý muž (trochu oxymoron, pokud dočtete větu až do konce) poškodil svou paži a to prostřednictvím podomácku zhotovené gilotiny. Nevím zdali to vůbec komentovat… jak může někdo, kdo si doma vyrobí gilotinu, potažmo za tak obskurním účelem, být prohlášen za mentálně způsobilého?

Nuže to jsem poněkud odbočil. Původně jsem se chtěl zabývat poněkud již starší událostí – v srpnu roku 2005 odvysílala Česká televize jeden z dílů večerníčku Pane, pojďte si hrát (aneb Potkali se u kolína), konkrétně díl Jak lovili ryby. V tomto dílu se objevilo podprahové sdělení (viz krátká video ukázka zde).

Kazetu s touto pohádkou promítl jeden brněnský grafik svému synovi a čirou náhodou vložený text objevili. Text je očividně vložený mezi záběry, ačkoliv se od něj tvůrci filmu vč. režiséra distancují. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání placená zejména z našich daní došla k závěru, že šlo o podprahové vysílání, které je v ČR protizákonné. K žádnému praktickému postihu však nedospěla a kauzu uzavřela.

To by samo o sobě nebylo ani tak zajímavé, jako spíše fakt, jak snadno lze podprahovou reklamu do snímku vmanipulovat. Na tento konkrétní případ se přišlo po zhruba třicetipěti letech od jeho natočení. A co ty ostatní?

Podprahová sdělení se nacházejí zejména v reklamě. Už dávno si kanadský profesor Wilson B. Key všimnul, že například na reklamních billboardech tabákových výrobků Camel lze rozpoznat v noze velblouda postavu muže s erekcí. Podle něj zneužívala tato reklama sexuálního symbolu k tomu, aby přilákala pozornost a prodala zboží, zejména u teenagerů, kteří jsou k lechtivým obrázkům nejnáchylnější. Nevím jak to myslel, mě by chlap s erekcí tedy rozhodně nedonutil kouřit, tedy pokud to neměla být reklama zaměřená na menší procento obyvatel s poněkud odlišnou orientací.

Pan Key nacházel symboly i v jiném sortimentu. Například nápis sex na sušenkách nebo kostkách ledu v reklamě na chlast a podobně, až byl nakonec prohlášen několikrát za člověka, který vidí sexuální symboliku všude, i tam, kde rozhodně není, a tak byl jeho výzkum částečně vystaven pod světla pochybností. Mrzuté, ale i přesto se v jeho slovech skrývá mnoho pravdy. Jestli nás reklama opravdu takto rapidně manipuluje, jakože je to více než pravděpodobné, neboť v severní americe není podprahová reklama zákonem nijak zvlášť omezována.

Ačkoliv by tohle téma vydalo na velmi dlouho, dovolím si jej prozatím uzavřít. Protože mě však podprahové signály velmi zajímají, pravděpodobně se k tématu ještě vrátím. I když kdoví, třeba tento text píšu jen díky podprahovým sdělením, které jsem obdržel od své mikrovlnky. Poslední dobou mě tento skorokus nábytku pořádně štve.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

podprahova reklama camel


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *