Dráždění banánem

Svět se podivuje nad událostmi v rusku, kde včera ubylo několik desítek lidí v důsledku sebevražedného blázna, který se na moskevském letišti Domodědovo (ano, vskutku se jmenuje takto a ne, nesmějte se) tak nějak odpálil. Já se nedivím. Zejména proto, že úcta k životu lidskému není v dějinách ruska tak úplně běžnou záležitostí a platí to též o historii novodobé.

Čemu se ale divím a co není jistě bez zajímavosti je fakt, že ruské úřady označily explozi za útok sebevražedného atentátníka a i přesto pátrají po třech podezřelých mužích. Hmmm.

A zatímco na tragédii poměrně solidně vydělávali moskveští taxikáři (cesta z letiště do centra Moskvy přijde nyní v přepočtu na 12 tisíc korun), já v práci dráždil kolegyni banánem.

Zde by příběh mohl končit, leč, není tomu tak! Přestože si všechny ženy představují výše uvedený obrázek, já ve skutečnosti dráždil kolegyni banánem bezdotykově!

V jednu chvíli to dokonce došlo až tak daleko, že se ozvala i opodál netečně sedící druhá kolegyně, že už to nemůže vydržet, a že by se ráda přidala a banánem by se nechala dokonce uspokojit! Začaly mě tak obě střídavě přesvědčovat, abych je obě banánem uspokojil až do úplného konce! Jistě si dokážete představit, jak na to v tu chvíli reagoval můj značně zbytnělý smysl pro morální hodnoty!

Naštěstí vilné kolegyni zrovna zazvonil aparát (volal jí její hodinový manžel, který si u ní doma opomněl trenýrky), takže spěšně odešla v domovinovy ústrety (s výmluvou, že musí nutně odejít spravit myčku, přičemž si do kabelky urychleně strkala speciální latexové oblečení).

Ano ano, není sporu o tom, že jsem mistr bezdotykové banánové provokace! Dráždil jsem totiž kolegyně banánem vanilkovým, přesněji koblížkem s krémem více než vanilkovým.

A co jiného se děje v mém životě, jistě ptáte se náruživě. Inu já se utápím v nevědění. Nevědomí, chcete-li. Zrovna včera či předevčírem jsem opustil myšlenku stát se moderátorem v rádiu (odmítli mě pro příliš vysoké IQ a navíc jedna liliputánská kolegyně co má Ráda Ouška se nechala slyšet, že v rádiu bych nesměl říkat slovo koitus, což mě také poměrně odradilo). Zato mě napadlo stát se prodejcem hotdogů!

To je prostě činnost, kterou bych mohl vykonávat dnem i nocí, po večerech i nad ránem a navíc je to vlastně služba v dnešní době kvalitních uzenin prakticky pro vegetariány. Zrovinka včera jsem hledal, co je potřeba na to, abych si mohl otevřít stánek s hot dogy. Kdyby vás to třeba zajímalo, je k tomu potřeba stánek a hotdogy. Nedisponuji ani jednou ze zmíněných komodit, tudíž ještě tuto myšlenku pravděpodobně přehodnotím.

Zde by dnešní záznam mohl končit a hle, ono tomu také tak co? Ono tomu také tak je! Oi!



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

koitus


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *