Den stávkový

Minulý čtvrtek byl ve španělsku den stávkový. Všichni místní mě strašili, že nepojede MHD, taxikáři ani nic jiného. V práci nám bylo řečeno, že nemusíme chodit, ale pokud nepřijdeme, nedostaneme zaplaceno :) . Vtipné na tom bylo především to, že do práce to mám 15 kiliho metrů (čti: patnáct kilometrů) a autobus tam jede minimálně 30 minut. Jelikož autobusáci měli stávkovat také, představoval jsem si, kterak tuto cestu jdu pěšky, případně na půjčeném bicyklu či skůtru. Nakonec jsme se s kolegy nějak dohodli na taxíku, z čehož ovšem později sešlo, neboť se někteří rozhodli stávkovat a bylo by to příliš složité či nákladné jet v menším počtu.

Dnešek tedy začal mírně netradičně tak, že jsem se vypravil tentokráte sám na autobusovou zastávku již v sedm hodin ranních, jelikož má spolubydlící se rozhodla spát déle. Jednalo se o stávkový den, kdy nemělo být k dispozici nic. Jak se později ukázalo, k dispozici je vše, pouze pomaleji. Autobusy jezdí, jen namísto každých patnáct minut, minut šedesát.

Do práce jsem tedy dorazil s ještě třicetiminutovou rezervou, nicméně za cenu hodinového čekání, které nebylo na má záda příliš příjemné. Leč, neklesal jsem na mysli a v místním café jsem si dal výbornou bagetu zvanou pitufa (nějaký místní termín související se šmoulama, moc jsem to nezkoumal) v kombinaci „queso – bacon – vegetal“, což je v podstatě bageta plněná vynikajícím sejrem, slaninou a křovím. Chuťově naprosto bezvadné.

Následně jsem se opět usádlil v kanceláři, kde jsem většinu dne strávil děláním ničeho, jelikož práce je dobře naplánována. Hráli jsme karty, texas hold ‚em a omaha.

Odpoledne nám bylo sděleno, že zítra bude přistaven autobus, bychom se do něj nasoukali a převezli se na pláž, kde bude probíhat párty s pitím zdarma. Zároveň by měla být i nějaká práce. Skvělé!

Jinak se mi včera stala taková drobnost. Mírně jsem se v krámě při objednávání sendviče přeřekl. Chtěl jsem říct, že si sendvič vezmu sebou. Nějak jsem z toho ovšem ve španělštině udělal „vezmu si vás sebou“ a ještě jsem to navíc podpořil gestem, že jsem se poklepal v hruď a ukázal směrem ven. Zmatené pohledy obsluhy i kolemstojících mě utvrdily v tom, že jsem to asi mírně popletl. Kdybych se tedy náhodou delší dobu neozýval, je to proto, že jsem si buď někoho vzal, nebo jsem v base za obtěžování.

Cestou do bytu jsem na chodbě šlápl do střepů. Po rozsvícení jsem naznal, že se jedná o talíř a hned jsem si vybavil, kterak jej v rámci dynamického soužití hodila po svém choti nějaká náruživá manželka. Nyní mě ale napadlo, že možná půjde o kryt osvětlení, který silou vůle odpadl. Jsem ale líný se tam jít podívat a objekt prozkoumat, pročež si můžete myslet buď jedno či druhé, como quiereis…

Také moje polská spolubydlící začíná být ultraotravná, ale o tom až někdy příště. Hezkou noc!

A ještě co se týče stávky – žádné demonstranty jsem nikde neviděl, vše se tvářilo jako každý jiný den. Jediný rozdíl byl, že autobus přijel až za hodinu namísto za patnáct minut.

Suma sumárum generální stávka spočívala v tom, že autobusy jezdily pouze cca co hodinu, a ve městě se hlučné procházeli potřební. Viděl jsem 2 skupiny, z nichž jedna byla vskutku legrační. Když šli kolem Taco stánku, někteří si v něm koupili jídlo! Sólo en Espana! 😉 .

Z práce jsem se dostal obdobným způsobem – po půlhodince čekání dojel autobus a vzal mě do centra, bez řečí a bez problémů…

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *