Den plný trapasů

Dnešní víkendový den byl plný trapných okamžiků. A to jsem ani nikam nemusel chodit, nic extra zvláštního dělat, potažmo se hýbat.

Začalo to tím, že jsem volal kolegovi, bych se s ním domluvil na odvozu na narozeninovou párty našeho společného dalšího kolegy – příhraničního výměnného studenta vendelina strudela, na kterou nás hromadně sezval svým hlučně výmluvným způsobem. A protože jsme tuze odvážní, jeho nabídku jsme přijali i přesto, že pozvánka obsahovala obrázek párku, dvou vajec a nadpis Klobasa Fest s podtitulem Kommen sie mit mir gleich.

Každopádně to si tak kolegovi bujaře volám, abych ho o tomto všem spravil, bychom se domluvili, on však mou plamennou plánovací řeč záhy zarazí ostrými slovy: „Ale vždyť to je až dvacátého!“ Hmmm, letmý pohled do elektronické schránky mailové prozrazuje, že kolega dí pravdu – vskutku, strudelova pozvánka hovoří o dni dvacátém, což je až kdesi hodně daleko – snad dokonce až za tři týdny!

Uvědomil jsem si, že jsem zprávu ani nijak zvlášť podrobně nezkoumal, protože mě na zmíněnou párty strudel zval především verbálně kdesi mezi řečí na chodbě a já si zapamatoval pouze neděli a čas, přičemž datum mi vypadl. Inu což, alzheimera na mě.

Následně jsem objevil zajímavý obrázek, který jsem se rozhodl přeposlat banánové kolegyni. Po vzoru rychlého obratu copy – paste se mi však podařilo jí do zprávy vložit obrázek poněkud odlišného ražení, který jsem předtím zasílal kolegovi, abych se ho zeptal na typ bicyklu, který se na fotografii nacházel.

Tudíž jsem kolegyni poslal obrázek tento:

<cenzurováno>

Namísto krásného obrázku tohoto:

A bylo to v prdeli, říkáte si. Kdepak! Hned záhy jsem svůj omyl sobě uvěodmil a poslal jsem jí i ten správný obrázek. Vzala to s humorem. Ne snad proto, že je chytrá, ale především proto, že má smysl pro humor. Tak. Teď si jistě bude myslit, že není chytrá. Nu což, už se mi to nechce mazat. Však ona to pochopí – má přeci smysl pro humor, no ne? Vlastně tam není podmiňovací způsob. Takže je to vlastně v pořádku! Dobře já! Vybruslil jsem z toho jako grossovic standa ze strejdova úvěru. Uff.

A aby toho nebylo málo, večer mi volal jeden kamarád, který se hned namísto úvodního pozdravu pochválil, že nic nepotřebuje! Šťastný to člověk! Pak mi mezi řečí sdělil, že si udělal přes víkend radost a koupil si za sto tisíc peněz tři parkovací metry čtvereční před svým obydlím! Kterak skvostné!

To já jsem si zase v intersparu v pátek koupil 6 ks vlnek – dvě s příchutí tiramisu, dvě s příchutí griliáše (ať už je to cokoliv) a dvě s příchutí čokolády. Hned jsem mu o tom chtěl povyprávět a dodat, že jsme vlastně měli dost podobný víkend, ale pak jsem si to rozmyslil, neboť mě napadlo, že by ho to vlastně asi příliš nenadchlo – preferuje totiž raději slané pokrmy.

Tak jsem mu pouze na dotaz jak se mám vylíčil mou pracovní anabázi, kterak mě ve firmě koncem minulého roku zapomněli vyhodit s odstupným a pak znovu najmout za vyšší plat, a že jsem se tedy rozhodl minulé pondělí dát výpověď sám, o které jsem své nadřízené informoval s měsíčním předstihem, nabídl jim, že za sebe naleznu náhradu, kterou přesvědčím, aby tam šla pracovat a zároveň ji zaučím. Že mi poté na dotaz, zdali si můžu koupit pět roků starý přenosný počítač řekli, že to možné není. Na další dotaz, zda si mohu ponechat mé stávající pracovní mobilní číslo, mi pro změnu řekli, že ano, ovšem pouze pokud mi nevadí za něj platit 600 kč měsíčně po dobu dvou let (ano, činí to v součtu kč 14 400).

A jak jsem mu to tak líčil a vyprávěl, tak se to najednou stalo. Epifanie. Uvědomil jsem si jednu závažně důležitou věc:

A totiž, že jsem pravděpodobně poměrně dost velká monstrózní píča. A to doslova. Ano, napsal jsem hovorový výraz označující běžně politika či nadřízeného. Nebojte se na to poukázat.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

perfect ass
perfect
perfect 10
the perfect ass
perfect ten
píča
perfectass
perfect 10 ass
obrázek
BoyLinks


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *