Dánská princezna

Přijela jako princezna na bílém koni bez koně s adekvátně nastavenými mravy, skoroblond dlouhými vlasy, ideální postavou a rovnou z Dánska. Nekouří a je proti drogám. Nádherná, mezi všemi vousatými španělkami ještě výraznější, mluví čtyřmi jazyky, umí mezi nimi též překládat a právě ukončila pětiletý vztah. Skvostné!

Tímto odstavcem jsem chtěl někdy týden zpátky začít psát můj skorokaždodenní zápisek. Fakta v odstavci jsou stále velmi pravdivá, ale fenyl-ethyl-amin (láska, chcete-li) mi nejspíše pouze zaslepil oči, jelikož od té doby jsem malinko prozřel a můj optimismus vyprchal jako humor petra novotného. Především proto, že už vůbec nevím, jak se ženy správně balí za účelem dlouhodobého vztahu. Je to něco docela jiného, než když ve čtyři ráno v Karibiku krmíte plnoštíhlou intelektuálku zaručeně pravým mojitem a blbejma kecama o její kráse. Takhle to na dánskou sportovně laděnou kočku nemůžu nikdy zkoušet. A jelikož tradiční přístup nepřipadá v úvahu, netuším co dál a od toho se odvíjí spousta nepříliš veselých historek.

Kupříkladu jsem ji pozval do biografu (něco jako kino) v rámci týdenního festivalu španělského filmu. Jako první problém se ukázal výběr filmu, jelikož kromě toho, že všechny byly ve španělštině, byly všechny taky dost tematicky debilní. Ano, debilní. Buď podivně animované, krátkometrážní, popřípadě naprosto žalostně nevyhovující mým záměrům. Z celé části týdne, ze které jsem mohl vybírat, padla volba na film, který se dle popisu tvářil jako chickflick či mírné drama. Chatrná angličtina v popisu na imdb mě měla pravděpodobně varovat, nicméně ničeho jsem nedbal a na film ji i přesto pozval. Potud žádný problém. Bohužel ač na mou nabídku prve reagovala slovy, že by ráda šla, o dva dny později přišla s tím, že by na film chtěl jít i její dánský kolega, norská kolegyně, možná obě turecké a bůhvíkdo ještě, a že by bylo nefér je nevzít sebou, protože bagr a buldozer a spousta jiných importantních důvodů, které mě dost pramálo braly za srdce.

Mé plány na romantický večer se tak rozpadly jako špatně šité čínské kalhoty a na mém čele se objevil větší či menší mráček. Nakonec jsme šli do kina v sestavě česko-dánsko-norsko-polsko-dánské. Jelikož jsem lístky musel zajistit na poslední chvíli a bylo nás pět, nebylo možné sehnat místa vedle sebe, vybral jsem tedy 2 a 3, aby nikdo neseděl sám. Při rozdělování jsem mazaně rozdal vstupenky tak, abych seděl vedle toho správného člověka. Což se sice podařilo, ale nakonec to mělo účinek chabý, pokud vůbec nějaký. Film začal scénou nemravnou a pokračoval dvěma dalšími, nepříliš mravnými, explicitně vyhlížejícími. Za normálních okolností by mi to bylo celkem jedno, koza sem, penis tam, ale na první dojem to rozhodně nebyla nejlepší volba.

Dál se film nesl v duchu dost hrozného ozvučení, mírně poblikávající 60hz vyhlížející aparatury, ale co bylo nejhorší, byl děj i herecké výkony samotné. Abych nezněl úplně jako paní spáčilová, která si už od roku 1976 myslí, že žádný film neměl dějovou linii, tak tento ji měl, ale dost polámanou. Film vyprávěl o rodině s jedním dítětem věku snídani-rozlévajícího, která se rozhodla přestěhovat z hlavního města na venkov. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se nepřestěhovali způsobem: Hele, tady je inzerát na pěknej domek na venkově, pojďme ho koupit, přes internet objednat. Je to jen 450 km, dojedeme tam a začneme bydlet, aniž bychom ho dříve viděli… OMG kdo tohle vymejšlí. A celé se to dělo neboť mužská polovička si přála tlouct do špalku sekerou a dělat polínka nebo já nevím co. Všechno by to dávalo smysl pouze v případě, bylo-li by to zabaleno do normálního děje a reálných skutečností, což tohle fakt nebylo, přitom ke sci-fi to mělo také daleko, jelikož chyběl darth vader a jezdící popelnice.

Argentinsko italsko francouzská koprodukce mě měla možná varovat. Nevarovala. A kvůli debilním španělským internetům jsem se ani nemohl podívat prve na trajler či si stáhnout nelegálně celý film a pak machrovat, kterak ději úplně rozumím. Fok. Never mind. Pocity po odchodu z kina se ve mě značně mísily a mráček na mém čele rostl a rostl. Večer se prostě vůbec nevydařil, a to ani v jednom z ohledů.

Jak tedy vidíte, mé romantické snahy zde vyznívají mírně na prázdno. Navíc začínám mít pocit (a některé události které se od té doby udály, a které jsem vám ještě neměl čas popsat), že mé šance jsou velmi, velmi mizivé a to nikoliv z ohledů teoretických, ale velmi pragmatických. K tomuto tématu se ještě v budoucnu vrátím a přinesu bližší detaily, nicméně když to shrnu, tak dánská kolegyně je velmi sportovně založená a nejsem si jist, zda s mou omezenou pohyblivostí ji budu schopen zaujmout. To za prvé. A za druhé si myslí, že jsem zvrhlý. Snažil jsem se ji přesvědčit o opaku, ale k tomu až později.

Mou jedinou šancí, když to tak analyzuji ze všech stran, je naučit se za 14 dní dánsky. Jazyk jsem zkoumal, není na pohled nikterak složitý, ale je dost problematicky zachytitelný při výslovnosti a zatím jsem se dokázal plynule naučit pouze říct „vypadáš půvabně“, „jsi nádherná“, „šla bys se mnou někdy na šálek kávy“ a „kde se nachází nejbližší stánek s ovocem“. Nejsem si úplně jist, zda ji to ohromí, natož zda to dokáži vůbec správně dát dohromady!

Bohužel na to učení nemám vůbec čas. Začal jsem chodit do posilovny, kde usilovně točím nohama na kusu plastu a čučím u toho do zdi zatímco se brutálně potím. Domů tak přicházím něco před půlnocí a není tak čas ani na nákupy, vymejšlení blbostí, učení se dánštin nebo dokonce psaní těchto zápisků.

Jo, a také jsem spálil jako prase – brutálně. Ale k tomu až později. Nechť je váš den protkán pouze pozitivními zážitky.

Miguel aka GG aka Pepé Langostino aka Lobster

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *