Další úplně prachobyčejný pracovní den!

¡Qué coincidencia! zvolal by španěl, katalánec nebo třeba brazilec. Jaká koincidence, že zrovna následující den po dni obyčejném pracovním byl taktéž den obyčejný a pracovní! To je prostě skvostné! Ne?

Dnešní den začal tím, že jsem se probudil, podobně jako většina dní, vyjma dní, kdy se neprobudím za dne, potom vlastně technicky ten den nezačne, případně dní, kdy se neprobudím vů

-bec. Lekli jste se, což? Saláti! Nebojte se, neumřel jsem na náhlé srdeční rozplesání či jinou (ne)mravní chorobu selhávací.

Takže den začal tím, že jsem si přivstal, neboť jsem věděl, že musím zajet do banky pro novou platební kartu, kterou mi banka neposlala a já si u ní tudíž objednal kartu novou v domnění, že ta stará se ztratila ve chřtánu poštovním a nechal si ji bystře doručit raději do lůna bankovního ústavu. Původní karta dorazila den předtím, překvapivě bez mého podpisu, ač se jednalo o zásilku doporučenou. Nechci ani vědět, jak se ke mě ten dopis dostal. Asi to podepsalo mé schizofrenní já a dalo mi to za dveře.

Každopádně, neb původní karta již byla virtuálně zkartována, musil jsem stejně dojet pro novou. Při té příležitosti jsem se rozhodl zastavit se na poště vyzvednout citrusový lis. Ano, čtete správně. Citrusový lis. Ten jsem sobě zakoupil z frcu (ale je pěkný, lesklý!) především z toho důvodu, že svůj běžný odšťavňovací lis otočný elektrický jsem věnoval jedné své kamarádce, aby mohla dětem každé ráno vyrábět čerstvé tekutiny z pomerančů, citrónů, grepů a jiných citrusových plodů, neboť se mi ji po delším čase podařilo úspěšně přesvědčit, že dávat dětem placaté kuličky z balíčku s nápisem vitamin cé není úplně to pravé kdy efekt pro tělo bude nižší, pokud vůbec nějaký (existují dokonce studie prokazující nulovou účinnost většiny běžně prodávaných vitamínů, ale to je na jiný příběh).

Takže jsem si vyzvedl lis, který je nyní manuální, jsem zvědav, zdali bude fungovat lépe, stejně nebo hůře, než ten současný. Jistě vás budu informovat, pokud teda náhodou nezapomenu.

Poté jsem se vypravil do zmíněné banky, kde jsem se shledal s mou bankéřkou, která mě stále považuje za významného klienta, ačkoliv žádné peníze nemám. Mezi řečí mi sdělila, že se přestěhovala do prvního patra, ale na můj dotaz, jestli se jednalo o povýšení, odpověděla negativně. To mi připadalo trošičku jako věta „já ho zastřelil, on není mrtvý“ – ač může existovat řada situací, kdy člověk je zastřelen a ještě není třeba mrtvý, nedává to lingvisticko-logicky tak zcela a úplně smysl. Podobně jako když do svých marketingových materiálů hrdě napíšete:

Náš produkt je „chytrý“.

Ale to je na jiný příběh o tančení v exkrementech, který se v bance neodehrál. Nechtěl jsem s bankovní paní tuto spornou záležitost u pracovního stolu jeden krát jeden metr nikterak rozpitvávat, tak jsem jen poděkoval a na dotaz, zdali jsem se službami bankovními spokojen jsem prve chtěl přitakat, že bezpochyby ano, protože jinak bych jim samozřejmě nesvěřil všechny své peníze vč. těch, které jsem nikdy neměl, leč záhy jsem si uvědomil, že mám přeci jen takovou drobnou otázku.

Věc se měla tak, že několik měsíců zpátky jsem byl nucen objednat něco tuze speciálního a daná dodavatelská firma operovala pouze v eurové měně. Inu, žádný problém, řekl jsem si, a nechal si vystavit fakturu. Tuto jsem zřel a zjistil, že firma má účet dokonce u české banky, akorát eurový. Zaržál jsem sám sobě, kterak levné budu mít zaslání a otevřel internetové bankovnictví. Kliknul jsem na tuzemskou platbu, vybral měnu EUR a vyplnil údaje protilehlého českého učtu v české bance. Kliknul jsem na OK.

V tuto chvíli by každý rozumný člověk nemdlé mysli očekával, že peníze se prostě přesunou na cílový účet tak, jak je běžné, akorát se zkonvertují dle aktuálního kurzovního lístku, že ano.

Nestalo se tak. Po chvíli vyběhla tabulka, že na zadávání plateb v EUR do jiných bank, musím využít odkazu zahraniční platby. Inu, přišlo mi to praštěné, protože to nebyla platba zahraniční, ale s voly, bankovními systémy a českou poštou nemá smysl jakkoliv debatovat, tudíž jsem poslušně překlikl do správné kategorie a zadal zahraniční platbu.

No nebudu vás napínat, platba se úspěšně odeslala, ALE k mé srdeční i psychické nevyváženosti se obratem objevil poplatek ve výši poloviny (!) zasílané částky. Poněkud jsem zbrunátněl a po vystřízlivění se jal hledat jádro pudla. Neb pudl nebyl k dispozici, zvolil jsem telefonní linku dané banky. Po chvíli zběsilého klikání jsem se dostal na někoho, kdo mi nebyl schopen nic říct, což byl z pohledu banky úspěšný hovor s klientem. Dozvěděl jsem se akorát, že zahraniční platby jsou nevratné, přesto, že se udály minutu zpátky, a že jinoměnové platby nelze zadávat jinak, než přes zahraniční platby. Chvíli jsem debatoval nad smyslem a nesmyslem tohoto nesmyslu a následně mrzutě zavěsil, slečna neměla ani nikterak extra příjemný hlas, abych ji měl nutkání zkoušet přesvědčit na páchání nemravností.

Toto celé jsem tedy bankéřce vylíčil ve zkrácené verzi, něco jako eura + platba + česká banka = půl prachů navíc v prdeli doplněné o posuňky, kterým by i senior manažerka jistě řádně porozuměla. K mému překvapení mi bylo sděleno, že žádná levnější možnost zaslání neexistuje, pouze v rámci banky. Ale do jiné banky to již je platba zahraniční. Skvostné!

Odešel jsem tedy se slovy, že levnější cesty existují – dokonce o 50% levnější a to včetně dýška – a osvětlil jsem jí, že stačilo ty peníze poslal kurýrem do pobočky dané cílové banky a tam nechat vložit. Jen smutně pokrčila rameny, ale já vím, že jen co jsem vyšel ze dveří, hlasitě se s kolegyněmi za pultíky zasmály nad mou nebetyčnou stupiditou. Těžký život.

Pak jsem jel do práce, abych opět své vozidlo neevropské značky zanechal svému osudu v řece omylů, lží a polopravd. Pouze jedním kolem, pochopitelně.

Následně jsem tuze mnoho pracoval a v mezičase jsem se rozhodl učinit dobré gesto a pozval všechny firemní zaměstnance na hromadné sportovní klání. Odpovědí mi byla spousta nadšených ohlasů, leč i dva nepříliš pozitivní a jeden telefonát od nespokojeného korporáta, který si po vykoktání činil nároky na rektálního alpinistu roku, takříkajíc. Když jsme spolu po telefonním aparátu hovořili, představoval jsem si ho nějak takto:

Jak se později ukázalo, nevypadá úplně takto, ale daleko od pravdy jsem nebyl. Má hlavu podivných alternativních rozměrů a kokainové oči. Možná to však bylo jen formátem fotografie, těžko říci, jedno je však jisté – navzdory mé snaze o vysvětlení projevil pramalou snahu o pochopení celé záležitosti a rozhodl se, že vše požene co nejvýš to půjde. Odtud rektální alpinista – tipuji, že se zrovna nachází ve fázi, kdy ještě nemá takový plat, aby přestal rozumět složitějším funkcím v mobilním telefonu, ale vnímání psaného textu už mu začíná činit lehčí problémy.

Jinými slovy by se dalo říct, že v kontextu dnešních událostí dostává píseň Emanuel Bacigala (z Popradu) od slovenské kapely Horkýže Slíže poněkud jiný, takový obskurnější, rozměr.

YouTube Preview Image

Stejně tak není bez zajímavosti, jak se někteří dokážou až zajíkajícně zabývat obsáhlou odpovědí na potenciálně nevyžádanou zprávu, která jim spolu s naběhnutím žilky na čele musela zabrat přinejmenším minutu (často však více, v závislosti na tom kolika prsty jsou schopni klávesnici počítače ovládat) a ještě k tomu přidat do kopie zprávy spoustu hlavounů a bossů, když stisknutí tlačítka DEL zabere necelou vteřinu? Ačkoliv u jednoho z nich mi přišlo veselé, že do kopie zprávy přidal místního školníka/údržbáře. Snad se alespoň ten bodrý muž trochu pobavil.

Po zbytek dne až do večera jsem pracoval a poté se rozhodl odejít v ústrety své domovině, tam si sednout a sepsat tento blábol. Z nějakých důvodů jsem se nicméně začal při vzpomínce na dnešní vtipné události řehtat jako kůň bez vychování. A nebýt konce tohoto zápisku, pravděpodobně bych se smál doteď.

Také se mi nyní až post scriptum vybavilo v kontextu událostí tohle video:

YouTube Preview Image
Sdílej tento článek

2 Responses to “Další úplně prachobyčejný pracovní den!”

  1. Dosud jsem se neodvažoval komentovat Vaše skvostné myšlenky, tentokráte mi to ale už nedalo. Z vů jsem téměř spadl ze židle. Děkuji pěkně. Tedy za tento blog, je vpravdě svěžím proudem v toku splašků, které se denně hrnou do mé přeplněné lebeně.

  2. Jsou to pouze tisíce skvostných fanoušků, mezi které nyní také patříte, jež postrkují mou psací snahu kupředu… hmmm :-).

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *