Zatímco ministr životního prostředí se chystá udělit orlici jakousi obskurní medaili (hmm) za plodnost (hmmm), ti  bystřejší z vás si jistě povšimnuli, že poslední dobou se zde vyskytuje čím dál méně članků s čím dál liknavější pravidelností.

Inu, to máte tatínku pořád něco, abych citoval… no to je jedno co, stejně to neznáte.

Důvodem mého psaní zde méně je má snaha šetřit. Tento měsíc je totiž prvním měsícem mého života, kdy si nejsem zcela jist, zdali budu schopen zaplatit nájem svůj či nájem jiných, osob přidružených nekoitálně příbuzných. Z toho důvodu se snažím šetřit kde se dá. I na p. No tak dobře: I na písmenkách.

Ale to jsou mrzuté věci. Bohužel. Dnes jsem měl květák. Dnes jsem se byl také podívat na skok v bývalé korporátní špeluňce. Úplně jsem musil zamáčknout slzu. Zejména při vzpomínce na čas strávený v místní cafeterii sponzorované německým výrobcem praček, myček a šlehacích zmrzlinových strojků, jehož název mylně vyslovuje celý český národ (nejsem výjimkou).

Vzpomínal jsem, kterak v kavárně (ona to vlastně nebyla ani tak cafeterie, jako spíše kavárna. Kafeterie či cafeterie ani není český výraz – nebojte se na to poukázat!) člověk pokojně seděl, hodiny ubíhaly jako minuty, úplně naopak než tomu bylo o pár pater výše, přičemž nejlepším okamžikem každého takového dne byla situace, kdy se člověk zamyšleně podíval na hodinky, řekl si „Hmm, půl čtvrté – čas vrátit se z obědové polední pauzy a pokračovat v relaxaci u kulečníku“. Skvostné!

Cestou jsem potkal Vendelina Strudelů, výměnného bavorského vdolečka… tedy studenta. Ono ho ani nejde nepotkat. Ačkoliv zrovna smýkal celou náruč proviantu do svého korporátního brlohu, neodpustil si s pusou plnou cibulové bagety dotaz ohledně mého bytí. Na malou chvíli jsme zabředli do konverzace ohledně sociálních jistot zde a v německé spolkové republice. Malinko mu z toho spadla čelist a nakonec, když jsem mu sdělil výši podpory v české republice, vyprskl smíchy tak, až mi kousek jeho nedožvýkané bagety přistál na košili. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Spěšně jsem se tedy rozloučil a spěchal k výtahům. Tam jsem nepotkal nikoho a šel jsem tedy dál, po svých.

V rámci šetřivých opatření jsem byl také nucen obeslat všechny ženy ve svém mobilním telefonu a požádat je o vyjádření, zdali jsou ochotny se mnou horizontálně či manuálně komunikovat i navzdory tomu, že nemám peníze. Neodepsala žádná. Což mě trochu mrzí, ale dobře jim tak! Mám totiž ještě osm stravenek, které mi říkají pane! Což je vlastně smutné. Hmmm.

V žádném případě neklesám na mysli, nemám na to čas! Pilně komunikuji s číňany o možnosti dovozu hotdogů a hotdogových stánků pro hotdogy (to jsou stánky, ve kterých plavou hotdogy). Jak se totiž ukázalo, je to jeden z nejvýnosnějších byznysů na světě – hned po prodeji lidského mateřského mléka do newyorských restaurací a leštění pleší na počkání za poplatek.

Číňané, jak se ukázalo, komunikují výhradně čínsky, což mi nečiní žádných problémů, neboť jsem to vyřešil šalamounsky tak, že posílám e-maily formou obrázků. Obrázek hotdogu, obrázek stánku s hotdogy a obrázek dolarů. Zdá se, že to funguje úspěšně.

A co se děje jinde?

Ministr životního prostředí chce orlici udělit medaili.

„Dina je díky extrémně vyvinutému mateřskému pudu naprosto výjimečná,“ říká šéf bartošovické stanice Petr Orel.

Zdroj: Idnes.

Hmm, to se píše samo, což? Uznávám, že jsem také svého času byl fascinován ptáky… nebo aspoň jedním ptákem. A pravda, bylo to také z důvodu jeho biologických vlastností. Ale abych mu měl touhu dávat medaili, hmm, to mě asi ještě nenapadlo.

Úsporné žárovky útočí

Německá laboratoř Alab Lab vydala varování k užívání spořivých žárovek. Po několika testech totiž vědci této společnosti zjistili, že uvolňují do svého okolí nebezpečné jedy, které mohou způsobovat rakovinu.

Zdroj: Novinky.

Trocha točení hlavy za to uspoření stojí, ne? Navíc když se na to podíváme očima biomasu milujících zelených ekoteroristů, tak vlastně takové zjištění je ještě lepší! Jestliže vám totiž zmíněná žárovka zkrátí život, tak tím ušetříte automaticky energii a tudíž přírodu! Užij žárovku, zachráníš bobra!

Předpokládám, že brzkou reakcí EU bude změna limitů škodlivých látek pro ty nevychované německé vědátory.

V kostce tedy toliko. Chcete-li vědět více, musíte si to přečíst jinde. Tak.

Sdílej tento článek

2 Responses to “Co se děje?”

  1. Hm, to je divné, Míšo, že ti žádná žena neodpověděla na tvé dnešní obesílání. Například u Míly The ContactLens Pornstar mě odmítnutí takové kvalitní nabídky docela překvapuje. I když kdo ví, jak to s tím tvým mobilem je. Třeba tě odstřihl operátor. Zaplatil jsi ještě účet? Mně totiž nic nepřišlo – a s nafoukaností sobě vlastní dosti pochybuji, že by to bylo tím, že sis mě vymazal z mobilu:)
    Jo a co byl dáreček ze severu… Kolegové to už asi sežrali/sebrali/schovali, zatímco jsem byla nemocná:(

  2. Hmmm. Banány, krásné to vzpomínky. Vidíš, a pravda je přitom tak prozaická! Ženy formálně zadané jsem z obesílaného seznamu co? Jsem z obesílaného seznamu vyčlenil. Jakožto seriózní člověk. Až na dvě, ehm, výjimky. Co si budeme povídat – ty, ač bys také mohla být výjimkou, by sis nezasloužila, aby tě někdo odlákával od jiných ručních prací, kterých teď máš jistě plnou… nůši :-).

    Mílu, mílu v telefonu nemám, navíc bych neřekl, že bychom byli kompatibilní. Možná po alkoholu, kdoví.

    Účet za telefon – dobrá poznámka. Účet za telefon jsem nezaplatil. Ještě. Ale já mám tarif „neslyším vás“, tudíž mě to zase toliko netrápí. Náklady by tam měly být malé. Snad. Doufám.

    Co se dárečku ze severních vod týče, tak to se jednalo o velmi sladký výrobek z mléka, který lze snadno konzumovat per orum, a který s největší pravděpodobností skončil v útrobách homeopaticko-filozofických v momentě přistání v kanceláři. Mrzuté, ale pravděpodobně tomu bylo tak.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *