Není bez zajímavosti, že drtivá většina internetových deníků píše v bulvárním stylu. Jedni tomu říkají koktejl, jiní krimi, ostatní zase třeba revue. Ať již tento trend nazývají jakkoliv, projevuje se bohužel ve značném množství zpráv (ne-li ve všech). Holt jaká matka, taká katka, jaký autor, takový plátek, jaký plátek, takový sýr? No… to už dává smysl méně, že? :-).

O čem tedy tyto bulvární plátky psaly v minulosti? Pojďme se společně podívat na pár zajímavostí:

V srbsku našli supermanův kryptonit. Ano, správně, v srbsku našli kryptonit pro supermana. Zatím se snaží vyjednat jeho předání Lex Lutherovi. O tom, jak jednání dopadnou, vás budu informovat.

V článku, který se původně jmenoval Bystrá jak houpací sesle, se sešlo hned několik perliček, z nichž některé si dovolím ocitovat:

„Městskou dopravou fakt nejezdím a v metru jsem nebyla patnáct let. Nevíte, kudy se tam jde?“ tázala se Dara. Nakonec přece jen vchod našla a odvážně sestoupila do vestibulu metra.

Tam na ni ale čekala další zákeřnost v podobě automatu na jízdenky. „Ježiš no jo a kde se to kupuje?“ zeptala se Dara, která neměla vůbec tušení, kam se mince vhazují. A co teprve označení lístku. Kterou stranou ho strčit do strojku? To je už celá věda.

Ještě, že u toho byli novináři, kteří jsou přece jen na hromadnou dopravu více přivyklí. S jejich pomocí se nakonec podařilo cvaknout lístek i Daře.

A jízdenku? Tu si schovala na památku. „Nechám si ji, kdo ví, kdy se do metra zase podívám!“

Další článek zase hezky ukazuje intelektuálnost některých entit, aneb když na to nemám, tak si to vyšukám, no ne? Chápu, že holky souloží za peníze, aby mohly zaplatit nájem, koupit si dům, umělou protézu nebo třeba auto. Ale kvůli virtuálním penězům z virtuální hry? To mi hlava nebere, jakož i to, co chce ona bodrá žena za takto utržené virtuální peníze zakoupit: létající příšerky… No chápete to někdo? A co je příběhu nejhroší, je pochopitelně daňový únik :(.

Brüder Nedvědi budou znovu lálat spolu. Hu-rá. Třikrát (18+!).

Patnáctiletý šachista žil s tanečnicí nočního klubu, kde nejpikantnější nejspíše je, že rodičům (které prostřednictvím výmluvy o dlouhodobé nemoci žádal o peníze) to přišlo divné až po několika měsících…

Udatný policista střílel po zločinci. To by ani nebyl zajímavý článek, nebýt faktu, že kulka zasáhla nevinného chodce. Údajně se vše seběhlo následovně:

Dva muži okradli nebohou ženu o kabelku (které nevěnovala dostatečnou pozornost).

Akční policisté se jali muže pronásledovat. Do této chvíle vše v pořádku.

Muže s ukradenou kabelkou chytili. Druhý muž však stále unikal. I jal se ho jeden policista v duchu náborového letáku pronásledovat. Zloděj vsedl do vozu a snažil se na policistu najet. V tuto chvíli se policista pokusil, nejspíše v duchu demence, odrazit útok vozidla střelbou ze služební zbraně. Taktéž v duchu výše zmíněného letáku. A zloděj pochopitelně snah policisty nedbal, a ujel. Překvapivě.

Takže přátelé policisté – příště více rozumu, méně cobry 11 před spaním a hlavně žádné bezhlavé střílení, víme?

Apropos – já ty kontrasty stejně nechápu. Na jednu stranu nechá celá tlupa policistů veksláka z těšína, podezřelého ze sto a pěti trestných činů, jednoduše odejít, na stranu druhou zase střílej po zloději kabelek… :(.

Někteří z vás možná zaregistrovali stávku. Stávku manuálů ze škodovky, kterým přišlo zvýšení platu o 13% málo. A jak to nakonec dopadlo?

„No jo, přidali nám, ale taky už jsem dneska dostal vynadáno, že jsem si kousl do rohlíku po přestávce,“ řekl muž z automobilky a nehodlal se o práci dál bavit.

To máte tatínku s těmi odbory furt něco…

První den v práci nemusí vždy být úplně ten nejlepší, ale domnívám se, že škoda za čtvrt miliardy, hned první den… to už je poněkud přehnaný nástup:

Oheň se rychle rozšířil poté, co od pájky chytilo polystyrénové těsnění. Na místě pracoval právě onen nováček, který zdrceně prohlásil, že ho to „strašně mrzí.“

Nu což, mladíkovi už aspoň nehrozí syndrom vyhoření :-) a jedna věc je také jasná: tato událost dává výrazu „you’re fired“ zcela nový rozměr.

Vojáci se těší na zbraně hromadného zvracení. Bodejď by se netěšili, když doteď to museli řešit složitě velkým množstvím alkoholu, což, jak se například v Iráku nedávno ukázalo, není úplně nejvhodnější metoda. Ono totiž v zemi s většinovým muslimským zastoupením, je užití alkoholu poněkud kontraproduktivní.

I obyčejný traktor může být pro armádu tuze nebezpečný, NATO neNATO.

Vězeň namazaný olejem uprchl. Slizký hajzl!

Australan žil třináct dní v bedně pod vodou, močil, aby žil. Nutno říct, že většina věděcko-fantastických článků na idnes má spíše fantastický nádech, a to zejména z pohledu fantastického množství gramatických chyb (to platí ovšem i o jiných rubrikách) a také chyb faktických, kterých opravdu nebývá málo :-). Abych to tedy uvedl na pravou míru: navzdory titulku článku nežil australan v moři, nýbrž v lomu. Tím si sami autoři odporují už v obsahu článku, mimochodem.

Nutno také zmínit, že Australan si chtěl splnit svůj sen, a to jednak žít pod vodou, a jednak dokázat, že v moři (co pak ale dělal v lomu??) lze přežít i bez dodávek potravy a kyslíku. Na řasy močil, údajně proto, aby rostly…

Kyslík mu pak sice částečně tyto mořské řasy vyráběly (co však dělaly v lomu??), ale nějak svůj experiment úplně nedomyslel, a v důsledku mu kyslík museli stejně dodávat mentálně zdraví kolegové na pevnině, stejně jako jídlo (chtěl jíst jenom řasy) a elektřinu. Elektřinu nezbytnou k pohonu svého macbooku poháněl rotopedem a za pomoci solárních článků. Úplně vidím, jak z toho bursíkovi stojí (rozum). Nu vót těéchnika.

Experiment měl dokázat, že člověk může v tomto prostředí přežít.

Huh. Podle mě ten australan dokázal v moři bez pomoci přežít stejně dobře, jako to Dara (ne)dokázala nedávno v metru.

Takže přátelé, válí-li se vám doma rotoped s alternátorem napojený na akumulátor, máte chuť na řasy a jste příznivci praktiky známé pod označením pissing, pak neváhejte a uskutečněte svůj sen ještě dnes!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *