Chřipka, nové brýle a karamel

V minulých několika málo dnech jsem stihl ochořet virem chřipkovým, dostat pokutu od městských parkočučů, rozbít si brýle a v neposlední řadě mít chuť na karamel se smetanou a sirupem.

To bylo totiž tak. Seděl jsem právě na židli a při té příležitosti jsem dostal chuť na karamel, ale zároveň jsem byl líný si ho vyrobit sám, především proto, že jsem se necítil dost fit na to stát u plotny pět hodin a kroužit vařečkou dokola jak jojo. Někdo by mohl namítnout, že jojo dělá nahoru a dolů, ale kdo je zkušený ví, že stejně jako v sexu, pokročilé jojo zná více poloh, včetně těch horizontálních.

Teď, když už se vaše myšlenky ubírají směrem k sexu, vám mohu říci, že jsem si dal krowky, výrobek to plytký z cukru vařeného, smetany, sirupu a dalších kravských subproduktů (másla třeba). Chtělo by se téměř říci – karamelu, však?

Krowky. Vaskulárně to kardiální dietologická chyba, za kterou se nestydím ani za to následné koma, které bylo po zkonzumování osmi balíčků zcela nevyhnutelné a co si budeme povídat i očekávatelné, proto jsem si vedle židle položil polštář a slintáček.

O osm hodin později se nyní necítím ani mladší, natož veselejší, ale to ani nebylo cílem jejich konzumace. Návrat apetitu však znamená, že se mi do žil vrací také život, což je důležité. Co už se mi však nikdy nevrátí jsou finance „proinvestované“ do nových brýlových obrub a plastových „skel“.

Mé původní velmi předražené dva a půl roků staré brýle se totiž rozhodly odejít do věčných lovišt díky únavě materiálu, což považuji za podvod na spotřebitele, tedy na mě, což jsem také v optické síni a prodejně v jednom neopomněl velmi hlasitě paní za pultíkem naznačit. Bylo mi řečeno, že je mám vždy brát do obou rukou a po sundání ihned umístit do pouzdra. Nemyslím si, že na světě dneska existuje někdo, kdo by to takhle idiohomeopolopaticky dělal, protože to odporuje veškerým fyzikálním i ergonomickým zákonům dostupným v tomto časoprostoru a i pokud by mirek dušín kdy nosil brýle, určitě by si je pro jistotu nikdy nesundával právě z řečených důvodů.

A optometristé tohle všechno vědí a proto nám quadrookým diktují nesmyslné podmínky, které nelze splnit. Tudíž jsem se své záruky po uplynuté záruční době nedočkal. Nestačil jsem ani s argumentací, že předminulé brýle za osminovou cenu mi vydržely funkční až do zmeny dioptrií, což bylo vskutku hafo let i roků.

Ostatně nejspíše proto si mě optometrická paní solidně vychutnávala již od okamžiku co jsem vstoupil do krámu. Nejprve si mě změřila od hlavy až k patě a pak se zeptala, co si přeji. Odvětil jsem, že potřebuji nové brýle a navzdory mému ošuntelému vzhledu bych si za normálních okolností koupil opět brýle hrubým způsobem předražené jako dva a půl roku zpátky, ale že mě jednak kvalita těch minulých příliš nepřesvědčila a jednak jsem se vypověděl z práce a tudíž bych neměl čím to vše zaplatit.

Odpluli jsme tedy k regálům s vystavenými brýlemi. Minuli jsme postupně jednotlivé cenové hranice příliš se nelišící od výšky mount everestu, čomolungmy a Sagarmāthy dohromady, až jsme došli k části označené jako „sociálové a níž“, kde jsem si mohl konečně vybrat. S pozdviženým obočím demonstrativně sfoukla prach z kličky, otevřela vitrínu a jala se mi unaveně předvádět všechny výprodejové modely v cenách maximálně tří tisíc korun českých. Když jsem z vitríny povytahoval asi desatery brýle a během hodiny si z nich opakovaným zkoušením vybral vždy své původní, paní už pomalu začala docházet trpělivost.

Abych se v budoucnu vyhnul panice, která se ve mě probudila poté, co jsem zjistil, že brýlím chybí nožička a já nemám náhradní (ani nožičky, ani brýle), vybral jsem raději dvoje, které vypadaly, že by mohly vydržet aspoň pár měsíců a s povzdechem se odebral ke kase a brýle zaplatil.

Což mou kapsu nezaměstnaného člověka protrhlo skrze dno až k mohorovičičově ploše diskontinuity, což pro lepší představu bylo hlouběji než při penetraci globálních či jiných počítačů.

Jak jsem již nakousl výše, poslední dny mě ochromila chřipka. Mohou za to zčásti dvě piva, zčásti nepříjemná kolegyně, která mě svými slovy donutila odejít z večírku do mrazivého večera, protože byla od okamžiku svého příchodu protivná a zčásti ten, kdo mě fakticky nakazil. Pokud už jste také ve věku, kdy vám jako náhrada denní dávky ovoce nestačí citrónový bonbon, pak víte, jakým peklem jsem si při nemoci musel projít.

Ačkoliv mám lásky hromady kopec na rozdávání, nelze s ní umlátit každého. Přesto věřím, že se jednoho dne dostane úplně na všechny.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

krowka
krowka popularna
krowky
krówki popularne
krówki


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *