Cesta do Ravenny

Ravenna jest malou vesničkou v zemi italské s cca 150 tisíci obyvateli a kromě hromad šutrů tvořících památky (jsou tam všehovšudy tři) je zajímavá především zábavním parkem Mirabilandia, který jsme hodlali navštíviti (neb je největší) a žaludky v něm sobě otestovati.

O Mirabilandii se rozepíšu podrobněji, až tam dorazíme, prozatím tedy krátký zápis z cesty směrem tam.

Cestu jsme zahájili na parkovišti v lázních Bechyně (není na s nímku), odkud jsme se vydali doprava ve směru na Týn n. Vltavou, projeli jsme kolem Temelína (opět), a po neuvěřitelných jedenácti hodinách za kulatým volantem vozu Renault Clio r.v. 2000 (našeho letopočtu) jsme dorazili do místa určení, tedy Ravenny (což je v Itálii, kdyby to někdo z předchozích odstavců náhodou nevytušil).

Zde na snímku se nachází jedna ze zastávek někde v Rakousku nebo na pomezí Itálie a Rakouska, nejsou vidět cedule „Temelin ist Gefährlich“, takže není snadné rozlišit, kde zrovna jsme. Všimněte si bílého Porsche a krásných hor vzadu.

Nutno říct, že Pavel se cestou horami tuze kochal a dokonce se mě snažil přesvědčit, abychom jeli trasou bez poplatků za dálnice, kde bychom jeli horskými serpentýnami a kochali se horskou krásou oba. Za normálních okolností bych proti nebyl, ovšem pokud by to v reálu nenatáhlo trasu o 2-4 hodiny (navíc nejistých, neb trasa by dozajista byla pomalejší).

Takže to nakonec skončilo tak, že Pavel řídil pouze pravou rukou, levou mával z okýnka horám a neustále sjížděl z krajnice ke svodidlům – to zejména v momentě, kdy se snažil dohlédnout až na vrcholky hor. Naštěstí svodila mají na západě kvalitní, takže to odnesl jen lak na autě a tuším jeden neprozřetelný cyklista, který, nevím proč, si myslel, že ho nesrazíme (a to je mimochodem rozdíl ve výrazech „myslet“ a „vědět“).

Také je zajímavé, jak mají v Itálii řešené poplatky za dálnice. Při vjezdu na dálnici projedete budkou, kde vám dají lístek s hromadou nejasných čísel, koleček a dírek a při sjezdu z dálnice jsou budky obdobné, jen tam je jiná paní či pán a ta či ten vám za lístek dá účtenku, kterou vyměníte za své europeníze. Tedy dostanete lístek jiný a peníze odevzdáte, pokud ten princip není někomu úplně zřejmý.

Potud je to v pořádku. Ale to bychom nebyli češi, abychom nehledali nějakou tu díru, nějaký ten exploit celého systému. Ó jak velice jsme se mýlili! Italové jsou totiž ještě o krok kupředu! Možná dokonce o dva! Není samozřejmě divu, když italové jsou de fakto cigáni, kteří byli líní přelézt alpy (a proto u nás rezidují jen ti, co přišli z kopce z východu), čili mají krádeže tak nějak v krvi (ano, toto je celkem rasistický výrok, neostýchejte se na to poukázat)!

Ale protože jsou to cigáni kultivovaní a dali světu přece jen nějakou tu drobnost – za všechny jmenujme třeba barometr, rozdělení rostlin, teorii přenosu chorob, teorii volného pádu, neutrony vyvolané záření, nitroglycerin, jaderný reaktor (danke, ja?), piano s pedály, rádio, flintu (nebo brokovnici?), definici sluneční soustavy, dalekohled a určitě ještě nějakou drobnost, na kterou jsem zapomněl. Každopádně chtěl jsem říct, že neb je to lehce kultivovaný národ, mají vše antizlodějsky promyšlené.

Tedy abych se vrátil k původní dálniční myšlence – sjezdy jsou skutečně všechny ošetřené a sjet mimo dálnici prakticky nejde. Mají všude svodidla a ty není úplně snadné projet, aniž byste vozidlo poněkud porušili. Můžete jít samozřejmě pěšky, ale to znamená, že pokud necestujete v nafukovacím automobilu, bude nutné jej na dálnici zanechat.

Pokud si dobře vzpomínám, jeli jsme jen kolem jednoho úseku, který neměl svodidla, byl dlouhý asi dvacet metrů a vedl do pole s t.č. traktorem.

Totéž parkoviště z opačné strany. Povšimněte si hor vzadu.

A opět totéž, více hor, více vzadu.

Tohle byl myslím konec Rakouské části, což mě přivádí na myšlenku, že fota výše pocházely tím pádem taky ze země alpských hornin, ale už se mi nechce skrolovat nahoru a opravovat to, takže si představte, že výše píšu o tom, že odpočívadlo se nachází ještě v ésterajchu.

Zde chybí snímek, kde zrovna pavel konzumuje sýrový celozrnný placatý chléb (rozuměj polystyren v jedlé formě) s paštikou.

Ze snímku výše, kdyby tam byl, by bylo následně patrné, že za jídlo jsme utratili skutečně peníze veliké. A kdo hádá, že džus na snímku z Tesca nikdy neviděl opravdová jablka, hádá převelice správně.

Podobný pohled, je vidět část expedičního vozidla, jiné vozidlo v dálce vpravo, které na odpočívadle stálo osamoceně spolu s námi. Podezřelé. A pokud neodjelo, stojí tam dodnes. Povšimněte si také objektu vzadu nahoře.

Mimochodem projíždět Rakouskem bylo docela zábavné, člověk mohl alespoň tipovat, kolik má okolo projíždějící majitel rakouského vozidla ve sklepě uschovaných vlastních a nevlastních ratolestí.

Detail objektu vzadu nahoře, patrně počátek sjezdovky.

A zde již pohled na stotisícové městečko Innsbruck v Tyrolsku. V popředí dalekohled za euro (oželeli jsme), strom a plot.

Podobný snímek, tentokráte je možno vidět též navigační placatý pultík. Stiskem tlačítka na pultíku se hory otáčely dle vašeho přání. Stálo to deset euro, oželeli jsme (ale je vidět, že rakušané jsou skutečně daleko, když dokážou zařídit pohyb litosférických desek už za euro deset)!

Innsbruck s horou v pozadí. Povšimněte si lanovky (není vidět) a sněžné čáry.

Trochu lepší snímek, povšimněte si čeho chcete…

Tohle je asi stejné, jako snímek předchozí, jen více zeleně.

Zde je vidět též panelák (1 ks).

Je také zajímavé, že všeobecně jsme panelových domů mnoho neviděli, v podstatě jen zřídka a to jak na straně rakouské, tak italské. Ó jak progresivní jsou to země.

A zde již v itálii, fotka skrze okénko vozidla. V záběru můžete vidět také kus zpětného zrcádka.

Fotka svodidel. Za křovím se nachází již první pohled na Mirabilandii.

Nějaká koule na podstavci a zpětné zrcátko.

Všeobecně lze říci, že cesta ubíhala bez vážnějších problémů. Řidiči byli vesměs ohleduplní a mě opět velmi překvapila kvalita dálnic na rakouské a německé straně. V Itálii to už toliko slavné nebylo, ale přece jen lepší, než ty slepované celky u nás.

Nutno říct, že čůrání (tedy využití klozetu na dálnicích), bylo daleko levnější v rakousku, kde chtěli na cestě tam nic a na cestě zpět třicet centů/úkon. V Itálii si řekli o centů 100 (rozuměj euro jedno), přičemž kvalita byla lehce nižší. Ale zase vám zdarma umyli přední sklo vozidla na téměř každé benzínce a dokonce asistovali při zasunutí konce čerpací hadice do správného otvoru ve vozidle.

Takže suma sumárum spokojenost.

A kam dál?

1. Všechno to začalo sáněmi, aneb cesta do Bechyně – díl první

2. Intermezzo – ein Temelin besuch

> 3. Cesta do Ravenny

4. Zábavní park Mirabilandia – část první

5. Zábavní park Mirabilandia – část druhá

6. Intermezzo u moře – Lido di Dante

7. Zábavní park Mirabilandia – část třetí

8. Mestre – aneb do Benátek co by šutříkem dohodil

9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags

10. Mirabilandia – Hlubší pohled na atrakce a park

11. Návrat do země výchozí

12. Nezajímavosti a poznatky z cesty



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

sněžná čára


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *