Česko, země extrémů

Česko je zemí extrémů. Nikoliv extrémistů, ale vskutku extrémů. Chcete účet v bance? Není problém, ale buď zcela bez poplatků, nebo plaťte za vklad, za výběr, za pozitivní zůstatek na kreditní kartě… prostě za vše na co si vzpomenete. Jedete vozem? Buď narazíte na kličkujícího kreténa bez blinkrů, nebo naprosto dokonalou a plynulou … kolonu. Chcete si lehnout do trávy a jen tak zírat do oblak? Skončíte buď obaleni psíma hovnama, nebo koupíte pár klíšťat na skutečně zelené louce. Jdete na poštu? Tam je buď neustále fronta vedoucí až k nejbližší další poště, aby vás náhodou nenapadlo jít třeba tam, nebo tam není nikdo, ale otevřená je pouze jediná přepážka, za kterou nikdo nesedí…

Stejně tak ženy – jsou tu jen ty, které mi dají a pak ty, které ne. Není nic mezi! Česko je prostě zemí extrémů.

Výjimkou z tohoto konceptu jsou akorát české dálnice a silnice – ty mají všechny tak totálně nasazený povrch, že by se na něj bál vjet i leckterý letitý tank Sherman, ve kterém to mimochodem uvnitř vypadá jako ve velmi komplikované erotické pomůcce japonského původu.

To vše mě vede k přesvědčení, že v této zemi neexistují vyvážení lidé. Jednoduše narazíte pouze na extrémy. Což je značně mrzuté. O tom jsem ale psát vůbec nechtěl.

Tento týden jsem nějak víc jezdil po městě (pendloval jsem mezi nemocnicí, úřady, prací a tak) a užíval si neskutečně homoušského sluníčka. Po tomto neustálém kolotoči se ručička hladového okénka s palivem rozhodla sešplhat až na bod nejnižší a už včera se přihlásila se svým „me is hungry, you feed“. Což je také mrzuté, protože nevím, jak budu vůz používat dál, když v něm nebude žádné palivo! Zkoušel jsem hledat na internetu a nikde není návod jak na to, aby auto jezdilo zadarmo. Skoro to vypadá, že to není možné!

Dejte ruce nahoru vy, které ještě baví svět.

To byla jen taková vsuvka,divně formulovaná, toho si nevšímejte. Asi bych měl jít spát. Je pátek, jedna hodina a čtyřicet sedm minut ráno a nevím zda se pouštět do dalších hlubokomyslných myšlenkových pochodů, které by vás jednak nezajímaly a jednak nebavily. Na polovinu z vás stejně píšu příliš rychle, na druhou polovinu zase rozvláčně…

Závěrem – může mi někdo vysvětlit, co jako dělá můj blog na čtvrtém místě v googlu při dotazu „smouli porno“? A kdo vůbec něco takového hledá? A proč? A byla šmoulinka hermafrodit? Nebo pouze pseudohermafrodit? A co na to jan tleskač? Dal by si říct?



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

tank sherman
sherman
tank


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *