PředPředPředchozí post o české spořitelně mi připomněl jeden zážitek s touto institucí z dřívější doby. A ať chcete nebo ne, podělím se o něj s vámi.

Mám v té bance (no… spíš v tom ústavu) z dob studií ještě účet, a když jsem tam onehdá byl, abych si vybral nějaké peníze, bylo mi řečeno, že podpisový vzor nesedí. Omluvil jsem se, že si po těch letech už nepamatuju, jak se mi zrovna před léty třepala ruka. Ukázal jsem tedy svůj občanský průkaz, načež mi bylo řečeno, že číslo občanského průkazu nesouhlasí, a že jej asi nemám aktualizován. S povzdechem jsem si uvědomil, že jsem si nedávno měnil občanku. Entitě za přepážkou jsem se pokusil osvětlit, že jsem dlouho s účtem nedisponoval a během té doby došlo na změnu občanského průkazu.

Bylo mi nabídnuto, že mohu jet na svou domovskou pobočku a zaregistrovat si občanku novou, nový podpisový vzor a vůbec všechny skvělé věci a pak se vrátit zpět a učinit požadovaný výběr. Že je to 200 km daleko paní vůbec nevzrušovalo.

Potom jsem tam byl ještě dvakrát. Jednou mě paní skoro inzultovala, proč nepoužívám pro výběr tak směšné částky (7 tisíc korun) kartu. Vysvětlil jsem jí stav věcí a že jsem žádnou kartu k účtu nedostal (poté, co jsem přestal být studentem). Bylo mi řečeno, ať si o ni zažádám. V duchu jsem viděl ten obraz, jak stojím tři hodiny v uličce vlaku českých drah směřujícího šnečím tempem vstříc mé domovské pobočce, kde na mě s otevřenou náručí čeká moje osobní bankéřka – pokud to tedy stihnu do 15:30, kdy zavírají. Vysvětlil jsem té bodré ženě za pultem, že bych rád, ale že domovská pobočka je daleko, leč ať neotálí a potřebnou měnu mi vydá.

Paní se nenechala odbýt a prý, že to lze vyřešit i na místě (ó jaký pokrok a to hned během dvou let!). Trpělivě jsem tedy počkal, až si donese patřičné lejstra a bumážky. Chvíli brejlila do počítače, pak si povzdechla a řekla, že to bohužel nebude možné, protože jak vidí, na mém účtě nebyl za poslední měsíc žádný pohyb. Pátravě jsem si jí změřil a zeptal se, co tedy znamenají ty sumy velké jak výplatní páska bangladéšského zaměstnance kamenolomu, které jsou vždy mínusové, jsou tam každý měsíc, a které odráží provozní poplatky, které si tato instituce za provoz účtu (= za nic) účtuje. A jakto, že když tam není pohyb, že je možné, že si účtují poplatky?

Paní se jala vysvětlovat danou problematiku, to jsem ji ovšem zarazil, řka, že na kartu ji tedy seru (=“kartu tedy oželím, děkuji“) a ať mi vydá co jsem chtěl. Následovalo tedy známé kolečko se špatným podpisovým vzorem a legitimováním se občanským průkazem. Drobná změna byla u této vstřícné paní v tom, že se mile usmívala, a snažila se mi při podpisování radit, že to „Pé“ je tam prostě trochu jinak, tak jako víc ocásek tam je…

Ocásek… Jak ocas jsem si připadal, to ano. Na otázku, proč mi to prostě neukáže, že bych si to zapamatoval jednou pro vždy, se tajuplně rozhlédla a sdělila mi, že to nejde, že na to jsou předpisy. Jo, to jsou pro silniční provoz taky, a stejně lidi jezděj jako prasata, že…

Prostě česká spořitelna – vždy něco navíc, aniž byste o to vlastně žádali.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *