Tiše procházím hlučnou ulicí, v centru málagy, mají mě za opici. Klátivou chůzí, cestu si klestím, davové šílenství, nehýkám štěstím. Obchody, kiosky, chrámy konzumu, jakápak krize – nic není v útlumu! Seňóre peníze, naval mi jen tak, vždyť já jsem žébrak, chudý a mrzák! Loktem ho do žeber, hajzla jednoho, zavazí překáží, hrom aby do toho! Chci jít jen domů, lehnout si spát, ne se tu s žebrákem, na ulici srát! Konečně domov, zavírám...

Read More