Tento příspěvek zahájíme netradičně vtipem:

Rodiče mají dvě děti – jednoho pesimistu a druhého velkého optimistu.
Na Vánoce chtějí rodiče děti vyzkoušet. Pesimistovi nakoupí spoustu hraček a optimistovi dovezou do pokoje kopu koňského hnoje. Zazvoní na zvonec a děti běží do pokojů podívat se na dárky.

Z pokoje pesimisty se ozývá pláč. „Tolik dárků, to né! Všichni mi budou závidět! Hračky se budou kazit a tolik baterií do nich…“
Z pokoje optimisty se naopak ozývá smích. Když otevřou dveře, dítě se freneticky přehrabuje v hromadě hnoje a jásá: „Tolik hnoje, tolik hnoje, to tu někde musí být poník!“

Tak. Ponaučení nechť si z toho vezme každý jaké chce.

Být za debila a zároveň vyniknout již dnes není zcela jednoduché, neboť konkurence je veliká. Ale i přesto se to některým vcelku úspěšně daří. Ať již je to Sarkozyho nebetyčná imbecilita spojená s kritizováním něčeho, co je v naší zemi skutečně podstatné a co ji spasí, nebo horská služba, která představila pravidla pro lyžaře, kde například říká, že:

4) Předjíždění – Předjíždět se může, shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.

To je… prostě krásné. Až tedy budete na svahu někoho předjíždět zespodu, dbejte zvýšené opatrnosti a regulerního odstupu!

A tak by se dalo pokračovat – třeba takzvané líčení českých drah na bohaté, rozuměj imbecilní, jedince, kteří si snad mají koupit jízdenku za dvacet tisíc korun českých, o které nikde nebyla veřejně ani zmíňka až do poslední chvíle před odjezdem. Cituji:

české dráhy vymyslely pro nejbohatší klienty předvánoční výlet do Berlína.

Proč právě tam? Podle mluvčího se mělo jednat o zážitkovou jízdu do teplých krajin. „Protože ovšem u nás vlaky nedojedou až k rovníkovému teplému místu, vybrali jsme jako alternativu německou metropoli, kde tento čtvrtek koncertuje žijící legenda světové pop-music – Elton John“.

Dráhy si ale ojedinělou cestu připravily tak trochu i pro sebe. Jízdu totiž absolvují i manažeři státní firmy.

Kabát a kufr cestujícím odnese před cestou mimořádně učesaná a nalíčená stewardka do vlakové šatny.

Speciální pasažéři nepojedou ani běžnými vozy drah, ani novými vozy vlaku Pendolino. Dráhy pro ně ještě vylepšily a upravily nejlepší vagóny z vlaků Euro a Intercity. Ty se pokusí také speciálně vyčistit.

Realita je však podle mě daleko prozaičtější. Dráhy naslibovaly devadesáti nejvyšším zaměstnancům vánoční odměnu. Namísto peněz však dostanou jízdenku do speciálně vyleštěného vagonu. Do novin sdělí, že lístek stojí dvacet litrů, nejde nikde koupit, takže se jedná o exkluzivní nabídku a pak je všechny odvezou do německého města, aby tam vytrpěli hlučný koncert a následně jeli večer zpátky.

A nebo možná potřebovali brigádníky na čištění vagonů a vymysleli tuto lest na své vlastní zaměstnance. Inu, kdo ví.

Asi je to tedy lepší, než kdyby jejich jménem věnovali dar na podporu svazu pro recyklaci rohlíkových špiček odpadlých při výrobě párků v rohlíku a předali jim pouze certifikát, že se tak stalo.

Jiné události se ani nevyplatí komentovat. Že politické strany vaří z vody a lákají studenty a ochmelky by do strany vstoupili za blíže neidentifikovatelný počet půllitrů vychlazeného moku není zase tak překvapivé. A jaké byly požadavky? Povětšinou stačilo, že přijdou v botách…

Některé události jsou pak už jenom úsměvné. Například pilotní projekt jistého mobilního operátora, který spustil provoz mobilního převodu peněz mezi británií Velkou a Keňou

Ale abych nekritizoval jen jiné a nechodil s jablkem tuze daleko od stromu, nebo jak se to říká. Sám jsem za debila byl již nespočetněkrát. Například naposled na české poště, kde zrovna nefungoval lístkový systém a někteří lidé již pozapomněli, kterak se tvoří fronta a na jakém principu funguje. Kupříkladu kde se vzal tu se vzal z čista jasna nějaký zadýchaný pán s mastnými vlasy a klíčky od vozu v ruce. Namířil si to zhurta kolem fronty s tuctem trpělivých spoluobčanů a jal se pozornosti u okénka dožadovati.

Chvíli tam tak bezslova stál a jen co se objevila obsluhující osoba, vnucoval jí svůj lísteček oznamovací, by mu zásilku dohledala a následně vydala. Když nikdo nic nenamítal, přistoupil jsem tedy k pánovi sám (byl jsem třetí v pořadí) a velmi slušně jsem ho požádal, jestli by se nechtěl zařadit na konec řady. Vždy mě učili, že se slušností člověk dojde nejdál.

Teze se však vztahuje nejspíše na nějakou testovací neexistující figurínu-člověka, protože v mém případě to vůbec nefungovalo. Oslovený pán si odfrkl způsobem, za který by se nemusela stydět ani nezletilá holka, kterou na zastávce požádáte o típnutí cigarety, a oznámil mi, že tady čeká na zásilku. Polkl jsem repliku v podobě synonym ke spoustě lidských orgánů umístěných vesměs vně lidského těla a téměř se zatnutými zuby jsem již více nahlas prohlásil, že to těch dalších tucet lidí za ním taky, a že tady, včetně mě, byli poněkud dříve, pročež by jistě všichni ocenili, kdyby se šel zařadit zpátky.

Pán se na mě podíval jako bych byl poloprůhledná folie k vytuněnému vozítku volkswagen golf a někam k mému hrudnímu koši zabrblal cosi o bídě nebo obdobně. V tu chvíli jsem byl téměř smířený s tím, že se jedná o prohraný boj, neboť jej nemám jak odpřepážkovat od zásilky, kterou měl každým momentem obdržet a doufat v jeho selský rozum a empatii k ostatním by bylo stejně naivní jako likvidovat starou propan-butanovou bombu kladivem.

V tu chvíli ovšem zasáhl nejspíše nějaký deus ex machina neboť se ozvala paní za přepážkou, která konverzaci nejspíše také sledovala a pronesla: „Jestli jste nebyl ve frontě, tak musíte na konec,  jinak vás neobsloužím.“ S těmito slovy se otočila k dalšímu na řadě a vydala se hledat jeho zásilku. Zkoprnělý pán začal oddychovat ještě hlasitěji a brblat něco o zvířatech či vyluzovat podobně zmatené repliky a chtěl hbitě odejít. Na půli cesty si však nejspíše uvědomil, že průkaz občanský má uložen daleko za okénkem a obsluha v tu chvíli nebyla na blízku. Znechuceně se tedy otočil a s výrazem paris hilton co nedostala dávku kokainu se zařadil mezi slušné, čekající lidi.

A tak se i člověk neandertálský naučil ve frontě stát…

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *