Byt na pláži

Tak vám nakonec něco napíši i z dnešního dne. Prakticky jsem spal velmi málo a den byl dlouhý a plný zvratů, leč je velmi důležité vás tuze informovat o všem, co se dnes stalo. Dnešní den začal jako takřka kterýkoliv jiný s tou výjimkou, že jsem se po naprosto geniálním večírku prospal pouze čtyři hodiny. Mrzuté. Leč přesto skvostné. Byt, ve kterém se párty konala, se nachází od pláže coby kamenem dohodil. To samo o sobě vytváří absolutně nezaměnitelnou atmosféru. Když k tomu přidáte hromadu příjemných lidí v čele s dánskou ženou, která se mi zde velmi zalíbila, máte kombinaci naprosto unikátní pro správnou párty. Jako třešnička na dortu pak budiž „tinto de verano“, aneb jednoduchý drink z vody/džusu, červeného vína a trochy ovoce (obvykle pouze citron a někde dávají též extra cukr). Je to osvěžující, nemotá se vám po tom hlava a pro mě je to úžasná náhrada za v čechách všudypřítomné nudné pivo.

Tak či tak, den se nesl malinko v duchu pracovním. Většinu dne jsem se v kuchyňce schovával pod stolem s notebookem a mobilním připojením, abych dokončil nějakou práci nesouvisející s prací. To bylo velmi rozumné, jelikož se stejně ukázalo, že mě nikdo nepostrádá. Akorát ve tři hodiny byla svolána veledůležitá šůze na téma čtyřicátýchdevátých narozenin turecké kolegyně, které jsme naježili dost podivný dort a stříbrnou krabičku plnou rakovinotvorných válečků. Ani s jedním bych za normálních okolností nesouhlasil, ale jelikož to zařizovala polská invazivní kolegyně, neměl jsem náladu pouštět se do debatní sémantiky na téma dárků pro kuřáky či výběrem dortů. Kromě této události se však nic zásadního nedělo, tedy až do večerních hodin.

Ve večerních hodinách přišla firma s tím, že sehnala konečně norského překladatele, který byl ochoten přijet pracovat i za nenorské peníze do této bohaplné krajiny. Tento však nemá kde bydlet a padla možnost, že by se mohl ubytovat u mě. Nebyl jsem tomu nějak absolutně nakloněn hned z několika důvodů, nicméně nakonec převážily ekonomické důvody a souhlasil jsem, že ho k sobě na zkoušku vezmu. Původně jsem si tedy myslil, že se mu pokoj nebude líbit, ale zdá se to býti člověk nenáročný a s kvalitou pokoje vcelku spokojený, tak uvidíme.

Pro vás to nicméně znamená, že pobyt zde v rámci delší doby může být mírně komplikovaný v případě návštěv – tedy co se týče ubytování. Jsem samozřejmě ochoten případné návštěvě přenechat své dvoulože s nebesy či v případě ženy ji tolerovat vedle sebe na témže loži (jsem obětavý, velmi), nicméně reálně to může být problém, přestože si nemyslím, že by to norskému kolegovi nějak výrazně vadilo. Zdá se být zcestovalý s myslí otevřenou, na rozdíl od polské ženy, která byla všechno, jen né mysl neporouchaná.

Tudíž toliko k tématu norskému. Rád bych se vrátil k tématu Dánskému, ale popravdě mám stále tytéž obavy o zakřiknutí celé záležitosti, již tak jsem řekl víc než bylo třeba a hlavně nechci dávat cizí fotky (obzvláště bez souhlasů daných osob) zde na toto bohem zapomenuté veřejné místo, kde by mi ji navíc každý okoukal! Tudíž, jistě chápate. Ale vybraným zájemcům rád foto poskytnu. Ale abych vás potěšil, jsem ochoten se podělit o fotografii entity polské, jelikož když zde vařila pod vlivem amfetaminů tři dny zpátky artyčok, vznikla taková jakási situace, při které jsem ji pro vás vyfotil. Leč, foto zatím nepřikládám, jelikož mi to přišlo jako dobrý nápad. Tak.

Také jsem vám chtěl napsat, že když jsem dnes v supermarketu bloudil a marně hledal kde by měli párky (jako správný čech), užuž jsem se těšil, kterak vám popíši, jak je tato země skvělá, že ani v prvotřídním supermarketu nenaleznete tak vegetariánskou věc, jako jsou párky, leč, náhoda tomu chtěla a hned vedle produktů z mléka se nacházely… PÁRKY! Pravda, obvykle balené po pěti a výběr byl vskutku monstrózní. Koupil jsem si variantu se sýrem a slaninou, přišlo mi totiž docela vtipné, že se někdo namáhal cpát do prasečího střívka prase (sejr nevyjímaje)… to se vskutku jen tak nevidí. Ale prodalo to, prodalo, tak co…

Toť asi zhruba vše. Jdu spát, jelikož jsem unavený a vy už byste také jistě rádi šli spát, nebo zrovna dokončit snídani a jít si po svém dnu. Přeji vám tedy nikolivěk slunce v duši, jelikož to je blbost (tontería), ale abyste se měli alespoň z třiceti procent tak dobře jako se mám já tady, jelikož minimálně po stránce psychické se mi zde daří nadmíru lépe, než v zemi strdím a mlékem oblemcané. Hezký den!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *