Bombas Mexicanas aneb vařené koule

Původně jsem to chtěl nazvat teplá varlata, ale říkal jsem si, že to zní malinko divněji, než vařené koule. I když, když teď nad tím přemýšlím, tak kromě toho, že v češtině lze použít dvě spojky za sebou a nikomu to nepřijde divné, možná ani vařené koule nezní zrovna dvakráte povzbudivě. Každopádně Bombas Mexicanas je v pohodě. Je to také název pokrmu v místní kafeterii. Mají zde mistrovské názvy, dokonce jednou bylo na jídelníčku 2x secreto ibérico, ale o tom až jindy.

Každopádně nebudu raději rozvádět, proč jsem zvolil takovýto nadpis. Řekněme jen, že práce na výkonově velmi ostrém notebooku, který si dáte na klín, nebude zrovna dvakráte zdravé. Tywe to je věta. Nic, nebudu to mazat, na to jsem moc línej. Prostě mít teplý notebook na klíně nebude nejzdravější způsob zejména s ohledem na případné plány na prokreaci. Na druhou stranu děcek je jako smetí.

Minulý týden jsme dostali od Irene dort. Irene je španělsky Irenka, to jen kdyby ti pomalejší z vás wonderovali. Kdo je to my? A kdo je to Irenka? Irenka je servírovací slečna v místní kafeterii a „my“ je označení pro nás – tři kolegy – kteří nejčastěji společně navštěvujeme toto stravovací místo (v sestavě česko-polsko-české). Irenka je vyšší postavy a spolu s dalšími třemi světicemi – prsatější Veronikou, petite Helenkou a postarší Kamilou – každodenně obsluhuje hosty v tomto bohem zapomenutém místě.

A jelikož jsme velmi dobří zákazníci, jednoho dne se Irenka bezelstně rozhodla, že nám další den dortu přinese. Byli jsme tuze překvapeni, ale ničeho jsme nedali znát, ani mých španělských obav a těšili jsme se. Další den dělala, jakoby nic, tak jsem se jí optal, kde dort? Tak prý „překvapení“. To je celé co řekla. Z toho jsme prve usoudili, že si teda včera dělala prdel či že zapomněla. Malinko jsme z toho začali být nervózní, zejména polský kolega, do kterého padá jídlo rychleji než do rokle (a zároveň nepřibírá ani kg navíc, zmrd), když tu se z ničeho nic objevila Irenka s krabicí dortu v ruce! A nebyl to tradiční španělský nudný dort o jedné vrstvě, ale dort šestivrstvý! Jednalo se o naprosto famózní, v jednoduchosti dokonalý sušenkový čokoládový dort s vrstvami lahodného krému.

Radost polského kolegy by se dala krájet a všechno jsme to záhy oslavili konzumací v kancelářských prostorách, kde jsme dort chránili před místními supy, kteří se začali okamžitě slétávat.

A pokud snad wonderujete, proč jsme dort dostali, když tvoříme trojici, ve které španělsky hovořím pouze já a další dva jsou plešatí? K tomu mám celkem prostou teorii – polský kolega padl Ireně do oka a chtěla mu předvést, že je dobrou kuchařkou, ale pochopitelně mu nemohla dort donést jen tak, to dá rozum! Abychom v tomto směru zjistili více, pozvali jsme ji na opláku k bazénu kolegy. Bohužel v sobotu pracovala a v neděli musela ke svatému přijímání.

Tak či tak, rozhodl jsem se, že žádný dobrý skutek nesmí zůstat po zásluze nepotrestán, krabici od dortu nelze vrátit prázdnou, pročež jal jsem Ireně připraviti dort Tiramisu, jelikož, přestože je ve španelsku trouba každej druhej, v mojí kuchyni chybí a tudíž jsem se musel uchýlit k variantám nepečeným. Což za normálních okolností není problém, nicméně nákup ingrediencí zahrnoval i nákup plastové misky, šleháčku a plastových krabiček, což se nakonec ukázalo jako velký problém. Zejména tedy sehnat plastovou misku běžných rozměrů, kterých se v česku prodávají tuny, většina z nich jako misky pro psy – zde ve španělsku hroznej problém. Nakonec jsem nějaké směšných rozměrů našel, ale spokojený jsem z toho nebyl.

Suma sumárum jsem ve třech krámech nenarazil ani na Amaretto, lahodný mandlový likér, který do tiramisu neodmyslitelně patří, ani na pravé piškoty savoiardi, což mě rozesmutnilo. Leč, jelikož jsem člověk od přírody důmyslný, vzpomněl jsem si, že Jamie Oliver dělá tiramisu s tetou marií a likér Tía María jsem zakoupil jakožto náhradu (je kávový) a piškoty jsem koupil dvoje a naštěstí jedny z nich měly tu pravou citrónovou příchuť, kterou jsem hledal, tudíž se savoiardům docela vyrovnaly.

Přestože se jedná o nejdražší tiramisu mého života a přestože mi ten den po celodenním nakupování odešly záda, dort pro Irenku je hotov a čeká na zítřejší odevzdání. Ano, tak mnoho jsem obětavý (čti: debil).

Popravdě mi tedy záda odešly asi spíše proto, že jsem za celý týden naspal vkuse tak dvě tři hodiny, stresoval jsem se kvůli ženské a v kanceláři na mě foukal průvan. Takže tiramisu quest už byl jen posledním hřebíčkem do poslední pomyslné rakvoidní situace.

A protože už jsem propotil celé, řekněme tričko, musím to dnes típnout. Události, které se odehrály v místní posilovně, kde jsem objevil švába a co se mi začalo zpožďovat se dnes nedozvíte a musíte počkat do zítřka, popřípadě do pozítří nebo do libovolného dalšího dne, slibovat nebudu nic… ačkoliv vlastně slibem nezarmoutíš, hmmm. Tak tedy zejtra!

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *