Biceps větší než hlava

Dlouhé dny trávím nyní ve fitness zařízeních, což je jen fajnšmekrovsky znějící pojmenování sklepních prostor plných smradlavých lidí, ve kterých homosexuály rozeznáte poměrně snadno například podle úplého homotrička nebo nabídek k sňatku ve společných sprchách.

Návštěva takového místa může vyvolat šok, zejména zahraničním účastníkům z banánových zemí méně rozvinutých, než je ta naše. Důkazem toho budiž tvrzení mé kolegyně, jež sobě do bytu v létech minulých připustila exotickou dívku z Ghany nebo jiného bohem zapomenutého místa a zatímco ji užívala jakožto výměnnou otrokyni/studentku (?), vodila tuto po atrakcích českých a jednou z návštěv byla právě i posilovna, která ji překvapila daleko víc než vrchol české kuchyně – smažák.

Jakmile po příchodu do posilovacího zařízení tmavá dívka spatřila posilující lidi, zbledla tak, že dokonce oko skinheadovo by hrdostí se zalesklo. Nezmohla se než na větu – „Co ti lidé komu udělali, že tady musejí takto drsně otročit na těchto mučících strojích?“

Inu, jiný kraj, jiný mrav. Být na jejím místě já, odpověděl bych jí, že lidé musí takto tvrdě pracovat, neboť dlouhá léta žrali výše zmíněný tukem obalený vrchol české gastronomie a teď tráví trojnásobek času v tomto zařízení, aby tuk přetvořili na něco rozumného, na čem bude možné utáhnout samičky na plovacím koupališti.

Není bez zajímavosti, že fitness zařízení se od vězeňské fasility liší v zásadě jen tím, že ve vězení je vše zdarma a máte tam větší soukromí.

Do posilovny chodí také entuziasté inspirovaní masivními příběhy jako je ten Greg Valentinův – již jako malý chlapec se Greg rozhodl, že sobě přivodí největší bicepsy na světě. S těmito ambicemi odmítl základní školní docházku, neb tam se vyskytují jen lůzři a neposilující póvl. Toto jeho rozhodnutí mu umožnilo věnovat se pouze svým bicepsům a později vyrůst v kompletně zdravého jedince – no posuďte sami:

Je to krása – přineste mi kbelík, budu blinkat. Greg na svých svalech pracoval dvacet let a nyní pro svůj biceps shání sponzora a také invalidní vozík.

Takových příběhů bychom našli bezpočet. Lidé v těchto příbězích trpí opakem anorexie – bigarexií. Někdy zvanou též vigorexie či svalová dysmorfie. Je to jednoduše snaha o to vypadat co nejmohutnější, což je sice v zásadě teoretický princip soutěží kulturistů, ale v posledních dekádách nejde ani zdaleka tak o objem, jako o celkový dojem ze správně vypracovaného těla. Čili mít biceps větší hlavy je tak trochu, hmm, na hlavu…

V tomto duchu jsem se opět po letech začal snažit já. Spolu s kolegou navštěvujeme zmíněná zařízení, pijeme nápoje plné iontů, zvedáme nad hlavu těžká břemena a libujeme si při pohledu na svůdné dívčiny, která svá ladná těla trápí obdobným způsobem a nabízejí pohled často až do absolutních hlubin své… řekněmě duše.

A ač biceps větší hlavy ještě nikdo z nás nemá, těšíme se společně na den, kdy se tomu tak stane a my budeme moci oslavit svůj celoživotní boj s bicepsovou vesmírnou nerovnováhou.



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

největší biceps na světě
kokotia hlava
nejmensi lidi
vigorexie
kokotí hlava


Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *