Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných Gucci bags

Chcete originální zástěru, tričko, tílko, slipy, tašku od Gucciho či čepec s fotkou Benátského zátiší, kravatu se sprostým obrázkem nebo snad nevímpročbychjikupoval masku o třech velikostech? Pak jeďte do Benátek!

Navíc pokud fandíte neskutečně velkému množství otravných lidí, předraženému jídlu v gastronomických zařízeních, popřípadě vlastníte vzduchovku, jsou pro vás Benátky místem skutečně jako stvořeným!

Ač předchozí odstavce mohly na někoho zapůsobit poněkud… neoptimisticky, je nutno zdůraznit, že Benátky jsou město veskrze originální a zajímavé. Takové množství přítulných holubů skutečně najdete asi jenom tam.

Svým způsobem jsou Benátky taková větší vietnamská tržnice, jenom zboží se trochu více opakuje a cena je v každém stánku jiná, většinou o deset euro vyšší nebo nižší, zrovna podle toho, jak se dotyčný vyspal a s kým.

Do Benátek jsme se dostali z Mestre městským hromadným autobusem za jedno euro osmdesát (při nákupu jízdenky mimo autobus zaplatíte pouze eur 1,1). Cesta trvala cirka minut patnáct a vyplivlo nás to prakticky přímo do Benátek.

Ztratit se v Benátkách rozhodně nemůžete, protože všechny cesty vedou do Říma, a odtud se dá letět běžnými aerolinkami zpět, odkud jste přišli.

V Benátkách jsou uličky úzké, všude samí lidé a nikde žádná lavička! Sednout na zem si nemůžete, protože holubi, sednout do restaurace si nechcete, protože to mnoho stojí a tak vám nezbude, než většinu času dělat totéž, co ostatní turisti – chodit pozadu, cvakat aparátemfoto a občas do někoho šťouchnout loktem.

Na křivém snímku ženská a pán o holi (o holi je pouze ten pán, nikolivěk ženská, což je ostatně poměrně zřejmé už z toho samotného snímku).

Foto mostu, na kterém můžete vidět někoho, kdo je mi tuze mnoho podobný.

Všude, kam půjdete, narazíte na gondoly. Což jsou takovéto lodi buď přivázané ke kůlu nebo zrovna jedoucí pod vámi či okolo vás.

A takhle to v Benátkách vypadá na každých osmi a půl metrech – špinavá zelenohnědá, lehce zapáchající voda, mosty, gondoly či jiné typy lodí. Dokonce jsme jednu chvíli potkali i skupinu kajakářů – byl na ně poněkud legrační pohled.

Foto nějaké hromady kamení.

Foto domu.

Kostel.

Většina uliček vypadala přibližně takto, jen lidí tam bylo víc a byly daleko užší, plné stánkařů nevietnamského původu.

Občas jste byli nuceni projít velice nepříjemně nízkým průchodem, který vedl neznámo kam. Za touto paní v zeleném můžete vidět tuze pěknou slečnu (není na snímku).

Domy a připlouvající lodi.

Tentýž pohled o tři a půl vteřiny později.

Něco podobného jako výše.

V zimě ta voda smrdí daleko méně… Což jsme osobně neměli možnost zjistit.

Tady jsme se dostali už k řece protékající celými Benátkami. Je to vlastně takový širší potůček o nejasné hloubce. Jezdí na něm běžná městská hromadná doprava, jen s tím rozdílem, že vše je realizováno loděmi. Je to stejné, jako jízda tramvají. Přecpané je to úplně stejně a drobná změna nastane pouze v momentě, kdy dojde k nějaké překážce na trase a je nutno vystoupit mimo zastávku. V takovém případě lodí prochází servírka, která cestujícím rozdá každému po jedné plovací vestě, tito si vyskáčou do zelenkavé vody a plavou směrem ke břehu. Nutno říct, že pohled na takové konání je velmi směšný.

Fotka kostelní věžičky.

Městská hromadná doprava v Benátkách.

Pohled na běžný denní provoz.

Zrovna přijela zásobovací loď a čeká na odbavení. Nutno říct, že systém je v lodní dopravě úplně stejný, jako v pozemní. Funguje zde běžná říční policie, což má pouze jednu drobnou nevýhodu – pokud spácháte trestný čin na břehu, kde automobily nejezdí, honí vás tito muži policejní právě lodí, což se jim místy může vymystít a vy jim brzy utečete.

Ale jinak je vše stejné – rychlost se měří pobřežními upravenými rychlostními radary, kdy se vezme speciální sloupec, který se ponoří do vody a podle velikosti vln, které loď způsobí, se buď loď vyfotí nebo ne. Jednoduchý a funkční systém.

S parkováním lodi je to také dost na štíru, ostatně jako v každém velkém měste. Jen klasické botičky se jim příliš neosvědčily, takže místní carabinieri dávají špatně parkujícím lodím speciální kotvičky.

Parkování gondol a jiných lodí. Běžně si také můžete vzít taxi.

Podobný pohled.

To stejné. Fronta na mostě se tvoří kvůli lidem, kteří upouštějí své fotoaparáty dolů a dívají se, jak to hezky udělá „šplouch“.

Pohled na řeku a mohutnou dopravní špičku.

Totéž.

Detail gondoliéra, který překvapivě pro Pavla loď tlačil kusem hoblovaného dříví a nepoužíval starší typ pohonu (motor), který je běžně znám například ze střední evropy.

Další nicneříkající snímek z mostu, ze kterého lidé shazovali své přístroje fotografické.

Zrovna přijel loďobus do zastávky. Některé zastávky byly na znamení, kde bylo nutné řidiči zastavení avizovat předem máváním pádla, které je k dispozici na každé zastávce a které si cestující musí sebou na palubu vzít. Děje se tak pro případ, že by náhodou vypadl motor uprostřed jízdy. Potom nelze samozřejmě loď tlačit do nejbližší zastávky, ale použijte se zcela logicky pádel.

Pohled na říční dopravu.

Detail gondol.

Gondoliér tlačící svou bárku neznámo kam.

Domy jsou zde vesměs velmi oprýskané a plné plísně. Inu není divu, všude je mnoho vody ve stavu nezmrzlém.

Detail zelených schodů vedoucích logicky do vody.

Pavel jdoucí po nábřeží.

V celých benátkách jsou všehovšudy dva větší prostory. Toto náměstí Marco Póla a ještě jedno, kam se nepodíváte, protože v době příchodu na toto místo bude vaše tolerance pro zmrdisty (zmrd+turista) velmi omezena a nebude se vám tam chtít jít.

Každopádně kdyby se vám zdálo, že je fotka zešikma, tak se vám to pouze zdá. Fotka je rovně, ovšem náměstí se mírně svažuje doprava. Jak jsou celé Benátky vystavěny na vodě, jsou přece jen lehce nestabilní a postavením věže vpravo se logicky vše posouvá trochu doprava.

Totéž. I proto v Benátkách nehrají petanque.

Ještě jeden pohled.

Levá část.

Detail zdobení náměstí.

Pavel pózující na náměstí Marco Póla.

Žena v modrých riflích. Povšimněte si tuze pěkných slovanských rysů v obličeji.

Detail lidí, kteří byli ochotni vystát frontu (a dostat se tak na vyhlídku), která se táhla až přesně k místu, odkud jsem toto fotil.

Další detail. Šikmost věže je zde ještě patrnější.

Zřídka jste mohli narazit na holuba.

Holub. Nikoliv Emil,, ale prostě anonymní holub.

Půjčil jsem do ruky nějakému neohrabanému turistovi aparát by mě vyfotil v celé kráse u šikmé věže, ale jak se později ukázalo, smysl pro kompozici mu nic neříkal, takže sem foto nemohu dát, neb na jednom ze snímků jsem dokonce ani neměl nohy!

Další anonymní holub.

Hromady turistů valící se neznámo kam.

Něco jako kostel.

Stánek s hadrama před něčím, co vypadalo jako kostel.

Detail fresky na kostele, která symbolizuje první turisty, kteří se snaží prodrat ke stánku se zbožím.

Stánek a nevkusně oblečená ratolest nějakých anonymních lidí. V pozadí si povšimněte lva.

Nebo čehosi jakobylva s křídlama. Zároveň můžete vidět pokračování fronty lidí, kteří se nedočkavě valí na vyhlídku.

Místo, kde stupidní turisté krmili holuby…

…a krmili…

… následně roztahovali ruce a ve finále se snažili utéct…

… před holubím náletem. Leč pro většinu z nich bylo pozdě. Jakmile jednou roztáhnete ruce, holubi se vás přichytí a odnesou si vás do hlavního hnízda, kde s vámi provedou bůhvíco. Na snímku můžete vidět chybějící ženu z předchozí fotografie.

Zde si původně čtyřčlenná rodinka zakoupila krmení pro holuby.

Aby se za chvíli už stali pouze rodinkou tříčlennou. Smutný to pohled na stupiditu takto konajících.

Lidé si nechali holuby sedat i na ruce…

Krvežízniví holubi.

Nutno také podotknout, že na české „Kššš“ ni „Kšá vy svině„, vůbec nereagovali a ledabyle lelkovali na stejném místě. Pouze pokud se člověk pokusil na některého z nich šlápnout, tak trochu popošli. Ale jinak skutečně pouze letargicky vyčkávali na nějaké to jídlo. Svině. Totiž holubi.

Něco někde u vody.

Zde jsme poprvé po dvou hodinách chození narazili na první lavičky, které patřily nějakému hotelu. Na snímku já sedící na lavičce (není vidět).

Výhled z dalšího z tisíce mostů.

Totéž v bledě tmavém.

Znovu.

A eště raz. Pořád jsem nevěděl, co tam lidé fotí, musel jsem to zkusit vícekrát.

Jan žižka z trocnova.

Svatý Václav.

Unikátní systém chlazení redbullu a jiných nápojů. Úchvatné. Bohužel to nešlo zakoupit.

Kolem poledne se na nábřeží začli objevovat lidé tmavší pleti, kteří si na zem umístili prostěradlo, na něj vyskládali zaručeně pravé kabelky od pana Gucciho a jali se kolemjdoucích ptát (rozuměj otravovat), zdali nechtěji kabelku. Měl jsem sto chutí jednoho praštit klackem, když se mě zeptal, jestli nechci zaručeně pravou Gucci bag. Nechci kurva zatroleně, co bych asi tak dělal s kabelkou?? Leč neměl jsem klacek, neboť v Benátkách nerostou stromy (i z toho důvodu nejsou v restauracích párátka, ale umělohmotné dentální nitě), takže z toho sešlo.

Prostě některé věci nepochopíš… (tři tečky)

Loď. Mimochodem velmi otravná loď. Tyhle velké mrchy vydávaly dosti nechutný zvuk, který by odradil i černocha, aby vám prodal kabelku od Gucciho. Prostě hnus. Nechápu.

… (tři tečky)

Loď(e).

Tady jsem omylem upadl do zelené vody, tak jsem alespoň vyfotil kůly trčící z vody.

Ještě nějaké kůly.

A tu už mi jela na pomoc loď.

Nebo jsem si to alespoň myslel…

Ale záhy byla pryč. A já tam zůstal trčet…

Docela jako kůl v plotě.

Něco na druhé straně na ostrůvku.

Lodi (čtyři).

Nechci ani domýšlet, co si pán v tašce nese domů.

Jediný pes v Benátkách. Navzdory nadměrnému počtu restaurací se mu podařilo utéci.

Což mi připomíná jediný, alespož z poloviny dobrý gastronomický zážitek. Dal jsem si lasagne a polévku (gemýzezupe psali na lístku). Polévka byla totálně bez chuti, prostě zmražená zelenina uvařená ve vodě bez špetky koření, vývaru či alespoň soli. Poživatelné byly pouze lasagne, ale kdybyste viděli tu porci! Asi byste ji tedy spíše neviděli. Musel jsem si pročistit brýle, abych následně skutečně zjistil, že za dvacet euro jsem dostal lasagne o rozměru deset na deset centimetrů a to si ještě dost solidně přidávám. Byly chutné, taky za tu cenu…

Další snimek jediného psa v Benátkách.

Most na konci Benátek.

Orloj nebo tak něco na konci Benátek.

Podobný snímek.

Na snímku děti z nějaké školy. Je zajímavé, že musely mít speciální úbor, aby se odlišily od dětí z jiných škol. Tyto byly zelené. Za mnou zrovna stály děti modré (nejsou na snímku).

Výhled z mostu na konci Benátek. Voda je zde o něco zelenější.

Foto z opačné strany. Vpravo si povšimněte slunečních hodin.

Které nebyly příliš přesné.

Totéž.

Honosný vstup do domu.

Bohužel to tak nevyniká, ale slečna přede mnou měla tričko tuze specificky vyblité červené barvy s podivným vzorem a kabelku v psychedelickém lsd stylu sedmdesátých let. Prostě jaksepatří originál.

V restauraci na šikmém Markopolském náměstí vám dokonce vyhrávali muziku z jukeboxu. Restaurace byla však prázdná (a díky hudlařům to nebylo). Kdo uhádne proč, získá na celé tři a půl minuty můj respekt.

A to byl závěr naší Benátské anabáze. Cestu zpět jsme hledali jen asi hodinu a půl a to i přesto, že jsme cestou tam drobili poctivě dostatečné množství chleba, který se nám však již nepodařilo najít. Záhada.

Co se suvenýrů týče, tak Pavel sobě zakoupil masku, o které prohlašoval, že se nejedná o žádný fetiš, nýbrž že ji použije na strašení dětí. Inu, dodnes si myslím své, ale takovej už jsem já.

Suma sumárum nelze říct, že by Benátky byly nějaké extra romantické místo, ale abych lidem, kteří si to myslí, nebral iluze, tak to nenapíšu. Tak.

A kam dál?

1. Všechno to začalo sáněmi, aneb cesta do Bechyně – díl první

2. Intermezzo – ein Temelin besuch

3. Cesta do Ravenny

4. Zábavní park Mirabilandia – část první

5. Zábavní park Mirabilandia – část druhá

6. Intermezzo u moře – Lido di Dante

7. Zábavní park Mirabilandia – část třetí

8. Mestre – aneb do Benátek co by šutříkem dohodil

> 9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags

10. Mirabilandia – Hlubší pohled na atrakce a park

11. Návrat do země výchozí

12. Nezajímavosti a poznatky z cesty



Nyní se můžete kochat frázemi vedoucími právě sem:

kam v benátkách
kam jit v benatkach
lode v benátkach


Sdílej tento článek

One Response to “Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných Gucci bags”

  1. DNNA says:

    Ani se mi tak nelíbí ty fotky, jako komentáře pod nimi. Myslím, že lidská rasa by měla častěji spadat do takovýchto šíleností.
    PS ta voda byla zelená ještě tři roky po té , co jsi ji poblil :-)

Trackbacks/Pingbacks

  1. Nezajímavosti a poznatky z cesty | Blog pana sponky - [...] 9. Benátky – město turistů, holubů, lodí, stánků a falešných gucci bags [...]

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *