Zatímco svět si klade řadu rozporuplných a nejasných otázek, jako třeba zdali Zuzana Paroubková konečně našla tajný spis STB schovaný na půdě, který obsahuje citlivá data na jejího exmanžela, a za který by jiří dozajista musel ke kádrové komisi, já se věnoval čistě pracovní činnosti. A zejména proto byl August, rozuměj srpen, méně plodný, či téměř neplodný.

Kdysi jsem se zařekl, že s ženami, které nejsou úplně svobodné, se nebudu zahazovat. V posledních třech letech se však opak pomalu stal pravdou a ač mám své morální zásady rád, tak láska si nevybírá a tuto zásadu jsem holt musel lehce porušit. Nicméně včerejší situace mi připomněla následující vtip:

(Situace – muž a žena leží příjemně unaveni v posteli.)
On: „Miláčku, co kdybych přišel zítra k vám a přede všemi tě požádal o ruku?“
Ona: „No já nevím, manžel by asi zuřil a děti by se smály.“

Smutné, ale pravdivé.

Že jsou veškeré instituce, které obsahují v názvu „český“ nebo „české“, největšími zaměstnavateli mentálně postižených v ČR, to jsem již někde zmiňoval. Opět jsem se o tom přesvědčil nedávno při cestování vlakem společnosti  ČD, Časem Dojedeš nebo taky nedojedeš, jako se tomu stalo v mém případě. Sice jsem dojel, ale s mohutným zpožděním a ujel mi přípoj do 50 km vzdáleného místa. Když jsem zjistil, že další spoj už nejede, rozhodl jsem se problém aktivně řešit. A to se ukázalo jako ještě větší chyba daného večera, než vůbec nápad s ČD cestovat.

Nejprve jsem zamířil k přepážce, abych se dozvěděl, kudy k reklamacím. Ženština za přepážkou mi na můj dotaz, že bych rád reklamoval jízdenku a kudy mám jít po hluboké úvasze odvětila, že „tady se kupují jen jízdenky“. A nic víc jsem z ní nedostal.. No nebudu vás napínat, reklamační oddělení jsem nalezl a po chvilkové výměně názorů mi bylo nabídnuto, že mě ČD na své náklady zaveze zpět do mé původní stanice (100 km+). Namítl jsem, že nejbližší spoj zpátky jede zítra v pět ráno, a že to už rovnou můžu jet do nové cílové stanice, ale že to nechci, protože bych musel někde přespat. Bylo mi vysvětleno, že bych cestoval alternativní dopravou (na drezíně??), která není součástí běžného jízdního řádu. Chvíli jsem se snažil dotyčnou přesvědčit, že je to nesmysl, když cílová stanice je v poloviční vzdálenosti a tuplem pokud nepojedu linkovým spojem, že by bylo lepší jet do stanice, kam mám namířeno. Všemocný osud však nechtěl, abych se dostal tam, kam potřebuji, pročež situace nakonec skončila tak, že jsem ženu i celé postižené dráhy poslal do míst, kam česká pošta posílá většinu balíků (ne, praha to není) a jel zbytek cesty taxíkem.  Cestou jsem přemýšlel, jak si to na ČD vynahradím. Asi budu postupně ulamovat obložení a prodávat ho ve sběru. Když to můžou dělat cigáni a fanoušci fotbalu, tak proč ne já…

Prostě ČD by se mohly učit od daleko primitivnější entit, např.  zde a video zde.

Nu a co dalšího se odehrálo po dobu, co jsem sem nic nepsal? Tak v třeba v Brně byla docela nuda a popsaná situace celkem vysvětluje, proč člověk nikdy neobdrží balíček od české pošty osobně a musí si pro něj dojít právě až na poštu. Důvodem je, že pošťáci si v pracovní době dělají vyhlídkové jízdy na jakési pochybné hrady či zámky.

Ale abych pořád nepsal jen o postižených… Zajímavá událost se odehrála u Sulkova na Plzeňsku. Pak taky jedna, dle vyjádření policistů „typická sebevražda„. Posuďte sami:

Jeho tělo objevili policisté ve středu večer uprostřed rybníčku přímo na návsi. Muž měl podle informací Práva svázané nohy nad koleny, na krku uvázanou smyčku a železnou traverzou zakončený provaz. 

Až se budu chtít utopit, pokusím se o podobný kousek, tj. svážu si nohy a doskočím doprostřed rybníčka.

S touto zajímavou… tezí (?) se rád ztotožňuji. Komentář z typo.cz:

Několik čtenářů mě upozornilo na soutěž na nové logo Českomoravského fotbalového svazu, které by mělo „co nejvíce zosobňovat české fotbalové prostředí a mělo by být co nejméně náročné na barevnost“. Sice mě fotbal nezajímá, tak jsem aspoň zůstal nezaujatý. Text loga symbolizuje kulturní prostřední českého fotbalu. Místo státního znaku jsem si jako národní symbol vypůjčil bublinu z loga České republiky (ovšem ne tak noblesní, záměrně jsem ji odfláknul). Nejen chybějící čárka za slovem „děléj“ odkazuje na úroveň verbálního projevu našich fotbalistů. Vybrané fonty reprezentují hráče na straně jedné (Times New Roman v tučné kurzívě) a fanoušky na straně druhé (Comic Sans) a zároveň odrážejí estetickou úroveň celého fotbalu: od účesů po suvenýry. Nová značka bude milovníkům fotbalu srozumitelná, a protože splňuje i požadavek na nenáročnou barevnost, nepochybně zvítězí… Bohužel jsem prošvihl termín odevzdání, takže kapříci asi nepřiplavou. 

http://www.typo.cz/

A závěrem jedna tragikomická situace opět z ústavu, jež obsahuje název „česká“ (ačkoliv uznávám, že po zvážení všech pro a proti byli za problém zodpovědni také v druhé bance).

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *