31 stupňů a dětská posilovna

Průvan, hluk a k tomu třicetjedna stupňů pana celsia. Toť skvostné podmínky v mém bytě. Průvan, hluk a vedro 40 stupňů ve stínu téhož džentlmena. Toť podmínky kdekoliv venku. Nebudu vám lhát, v kanceláři s nefunkční klimatizací či v domě s průvanem, to není žádná radost.

Jak jsem již načal dříve, nebo možná také nenačal, na počátku měsíce jsme se s polským kolegou zaregistrovali do nového posilovacího zařízení (čti: fitness centra) za účelem vidiny velikého bazénu, většího množství strojů, menšího množství fousatých ženštin a extra hodin pilates či kickboxingu v rámci předplatného. Po několika návštěvách víme, že bazén tam je, ale nechodíme do něj, neb není kdy, stroje připomínají dětské hračky, tudíž se na nich nedá rozumně cvičit, fousatých ženštin je tam úplně stejně a ještě se blbě ksichtěj na dotazy ohledně penisu (dlouhá story, rozeberu někdy jindy) a na extra hodiny pilates se nemám kdy dostat.

Suma sumárum tedy výborná volba. Zejména velikost všech strojů a zařízení mi přijde malinko praštěná. Dokonce i cihličky (závaží) jsou vesele demonstrační a skutečně určené pro děti! Když si například sednu ke stroji určenému ke stahování kladky za hlavu, celý se povážlivě nakloní. Kromě toho není vůbec ergonomicky nastavitelný, tudíž jednu nohu si můžu dát mírně doleva, ale druhou už není kam dát, neboť vpravo překáží právě zásobník se závažím. Když potom zvednu ruce, abych uchopil kladku, nemohu nic nahmatat. Bohužel nikoliv proto, že by snad byla příliš vysoko. Nastavitelná samozřejmě také není. S podobným úspěchem jsem zkoušel i další stroje a zařízení. Jedním slovem: skvostné!

Běhací a kardio stroje jsou vesměs nastavitelné „jakž takž“, ačkoliv bych si dokázal představit o malinko větší komfort, především v jistých intimních ohledech. Třeba když si stoupnu na cross trenažér (takový ten co si kupujete domů poté, co se vám na rotoped už nevleze žádné prádlo na sušení) a umístím si lahev s pitím do stojánku, čouhá z něj tak blbě, že při pohybu se mi hrdlo šťourá, jak to napsat kulantně, řekněme na koulích. Pravda, to nebylo moc kulantně, ale vy si to jistě nějak přeberete, což? Tak či tak netuším, které dodo takový stroj navrhovalo, protože to může vymyslet jen imbecil.

K nové posilovně se váže ještě jedna taková, ehm, historka. Při druhé návštěvě si zapomětlivý polský kolega všimnul, že si nevzal trenýrky. Což je taková drobnost, ale vcelku podstatná. Měl tedy možnost buď hodinu a půl cvičit v riflích a pak v nich jít i třičtvrtě hodiny zpátky domů, nebo necvičit vůbec. Naštěstí (pro něj) existovala ještě třetí varianta a totiž moje znalosti španělštiny a mé skvostné přesvědčovací schopnosti. Vydali jsme se tedy za recepční, se kterou jsem navázal orální (čti: verbální) kontakt tím, že jsem se jí zeptal na jméno. Gemma, tak se jmenuje, byla velmi vstřícná a přestože se prve tvářila velmi ustrašeně, až jí strachy drkotaly šroubky na rovnátkách, nakonec jsme to dali nějak dohromady. V podstatě jsem se jí optal, zda neprodávají kalhoty, že kolega si je zapomněl. Prý ne. Tak zda není v okolí obchod. Prý není. Tak jestli je třeba nepůjčují. Prý…

…ačkoliv to byl poměrně longshot, jak se o jednu uklízecí soudružku a spoustu rozverného chechotu později ukázalo, byl to longshot velmi úspěšný. Uklízecí paní vlezla do úklidového kamrlíku, odkud vytáhla hned patery trenýrky, ze kterých si kolega mohl směle vybrat. Zvolil modré s proužky a statečně ignoroval ty s pejskem a kočičkou. Nechápu proč, jelikož v jednom kuse vášnivě hovoří o homosexuálech nalepených k sobě natěsno v ringu a nazývá to eufemismem MMA. Tak či tak, mise byla úspěšná a kolega mohl začít tvořit sportovní hodnoty.

Jak na to tak koukám, byla to vlastně historka průměrná, ale co byste chtěli, je to tu zdarma, tak jaképak copak. A jelikož se mi již chce tuze spát, švába přeskočíme a dozvíte se o něm až jindy.

Také se mi z nějakého důvodu začaly zpožďovat „hodinky“ (čti: ukazatel času) na mobilu. Nevím co chytrého k tomu napsat. Snad jen, že jsem si delší dobu myslel, že se zrychlují hodinky všem okolo a chodil jsem tak pravidelně všude mírně později. Inu, stane se, ale jsem ve španělsku, tady se to ztratí…

Hezký den.

Sdílej tento článek

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *